Nevděk vládne světem

Čiň čertu dobře, peklem se ti odmění. Tak zní známé národní přísloví. 

 V našem případě bychom klidně mohli zaměnit peklo za déšť. Konkrétně za zlatý déšť. Krátce před tím, než odbila devátá hodina a zhasla lampa (což by byla pro Krvavé koleno pozvánka na večeři), projížděla hlídka kolem jedné nízkorozpočtové putyky. V tu chvíli ji horizontálně vertikálním kýváním paže zastavil klient zařízení a naznačil, že ve vedlejší ulici dlí na chodníku volně ložený opilec. Jelikož se jevil zraněně, zavolal mu svědek sanitku.
Strážníci se vydali dotyčného prohlédnout, načež zjistili, že sice neměl krvavý kolenní kloub, tudíž nešlo o obávaného pojídače dětí, nicméně měl rudé zranění na hlavě. Asi jako kdyby někdo dribloval kokosem po dlažbě. Zahájili tedy první pomoc, avšak stejně dobře mohli tímto dotekem dokončit nekromantský rituál. Vypnutý ležák natěšeně zachrochtal, zatnul drápy a v podobě nabuzené zombie se začal po strážnících sápat. Jen místo „mozkýýý“ mumlal cosi jako „blubleh“.
Ve chvíli, kdy dorazili záchranáři, přehodnotil cíle a zkusil se stylem větrného mlýna vloupat do jejich hlav. S takovou agresivní nevěrou strážníci v žádném případě nemohli souhlasit, a protože nijak nereagoval na jejich výzvy, museli ho během převozu do nemocnice pevně držet, aby nepoškodil vybavení sanitky. Již v tu chvíli bylo jasné, že pokud to jeho zdravotní stav jen trochu dovolí, poputuje příštím expresem na záchytku. Ostatně měl v žilách natankováno přes tři promile. Ve špitále opět přehodil výhybku své agrese a zaměřil se na lékaře. Další vyšetření proto absolvoval se slušivými kovovými doplňky značky La Pouta.
Když už neměl volné údy, přešel na plán Bé. Stylizoval se do vlkodlaka, načež začal značkovat lůžko i přístroje. Dalo by se říct, že to byla pověstná poslední kapka. Ale nebyla. Vypil toho zjevně víc než dost, jelikož měl kapek nejen pro převozní sanitku, ale i své cílové lože na záchytce.
Inu, jak si kdo ustele, tak si lehne.