No, pozdě bycha honit a na zeď uhlíkem lkát. Nejen, že nezůstal filozofem, on ani nezůstal kompletní. Od těch dob se toho příliš nezměnilo a stále v mnoha případech platí, že je sice fajn dostat stříbrnou medaili za mluvení, ale zlatá za zavřenou pusu je přece jen o stupínek výše. Když hlídka prováděla rutinní kontrolu dvojice mladíků, vyloupl se odněkud jako démon pomsty muž s rybím pohledem a s úpornou snahou rozpohyboval svůj ztuhlý jazyk, který zjevně procházel klinickou smrtí způsobenou kontaktem s lihovinou. Od plic i rtů oznámil strážníkům, že je považuje za součást fotbalového týmu z rázovitého kraje. Respektive za druhé slovo bojového pokřiku baníkovských vlajkonošů. Zrakem kalným jako privatizační fondy pak zabloudil k dvojici sedících mladíků a zahrnul je do stejné skupiny jako strážníky. Nic nepomohlo varování, výzvy ani domluvy. Stalo se nevyhnutelné. Na jinak klidnou hladinu strážnické trpělivosti dopadla pověstná poslední kapka a věci se daly do pohybu. Hlídka muže, který byl sice vláčný jako těsto na štrúdl, avšak o to agresivnější, zabalila do úhledného balíčku a převázala kovovou mašlí. Následovala příprava transportu s cílovou stanicí - záchytka. Tváří v tvář situaci začalo promile střízlivých buněk bít na poplach a muži došlo, že je jen kousek od překročení bájného Rubikonu, což vedlo k jeho prozření. Strážníci nejsou nelidové, a po úvaze vyslyšeli úpěnlivé prosby, zpytování, omluvy a projevenou lítost. Pobytu v bílé místnosti se tak filozof vyhnul, leč nemalé pokutě již ne. Domů nakonec odešel se sklopenou hlavou, avšak oproti antickému předchůdci mu zůstala na krku.