Ačkoliv obvyklá teze říká, že nejstarším řemeslem vůbec bylo kupčení s tělesnými požitky, my zastáváme názor, že krádeže si s ním nikterak nezadaly. Ať již šlo o kreacionistický první pych jaderničky v zahradě nebo evolucionistickou loupež mamutí roštěnky tlupě ze sousední kaverny. Důležité však je, proč k odcizení došlo. V prvním případě šlo o potravu duševní, zatímco v druhém o plný břich. Tomu odpovídaly i následky. Vyhazov či návštěva sousedů s kyji. Obdobně jsou na tom krádeže i dnes. Strážníci vždy posuzují, proč ke krádeži došlo, což lze mnohdy poznat i z ukradené věci. Jinak je tomu, když nezvedené děti z hecu ukradnou žvýkačku. Jinak, když šetřílek nadzvedne při vážení ředkvičku, aby ušetřil sedmnáct haléřů, a úplně jinak, když si poberta naplní batoh drahou kosmetikou s plánem ji podloudně nabízet naivním hejlům na vlakovém peróně. Krádeže dražšího šnapsu jsou například určeny k další distribuci, zatímco lihoviny z bramborového škrobu slouží výhradně k okamžité vnitřní spotřebě a doplnění paliva. Tak bychom mohli ve výčtu pokračovat. Zkrátka parafráze masarykovského „řekni mi, co čteš, a já ti povím, jaký jsi“, by zněla, „ukaž mi, co kradeš, a já ti povím, co s tím máš v plánu“. Lehkým oříškem však byla poslední krádež, kdy muž ve středních letech naládoval kapsy svého šatu roztodivným a zdánlivě nesouvisejícím tovarem. Jadel s parenicou byl doplněn olivami s papričkou. K tomu zloděj přibral pár anonymních telefonních karet. Třešničkou na pomyslném zlodějském dortu bylo několik balení jahodových kondomů a kvalitní lubrikační gely. Vše do sebe zapadlo, když strážníci odhalili, že dotyčný má za sebou již slušný rejstřík, a tento čin ho pošle zpět do chládku. Netušíme, za kolik cigaret se dá v káznici vyměnit oliva nebo centimetr parenice, nicméně ostatní zboží by užití jistě našlo. Zdá se, že zvyk je železná košile, a tak muž podvědomě bral to, co se nejlépe směňuje za kartony kuřiva.