Na vozovce na okraji města řidiči obvykle potkávají zvířátka v provedení „nejetá“ 3D, čerstvě „přejetá“ 2,5D a již „jetá“ 2D. Třetí varianty si prakticky nevšímají a bezděky dělají ježky, žáby či ještěrky ještě placatějšími, takže konspirátoři a zastánci placaté země hýkají radostí. Druhé variantě se alespoň snaží vyhnout. No, a u té první zase doufají, že z ní neudělají tu druhou. Občas ale i zkušené šoféry na krajnici něco zaskočí.
Polední slunce udělalo ze silnice tak pekelnou plochu, že i zbloudilý hmyz, který ji chtěl přeběhnout, ve třetině explodoval a rozptýlil se v tetelícím se vzduchu. Sliny dopadaly na asfalt již jen v podobě sušených elektrolytů, mukusů a enzymů, odhozené špačky začaly opět doutnat (Cigarety, nikoliv nebozí opeřenci. I když ti možná taky.) a podrážky bot vytvářely táhlý svazek s povrchem vozovky ve stylu „co tér spojil, člověk nerozlučuj“. Zkrátka bylo fakt horko. Právě v ten perný parný čas zavolala na tísňovou linku svědkyně, která uvedla, že po rozpáleném černém pásu si to šine po třech nějaký muž a vrávorá, jako by obcházel cestovní lisovaný atlas zvířat stránku po stránce. Jelikož šlo o velmi frekventovanou výpadovku, měla obavy, že každý další alkoholový výkyv by mohl být tím posledním.
Když se hlídka blížila, skutečně zahlédla muže opírajícího se o berli, který se snažil jít přibližně rovně po krajnici, což se mu dařilo jen částečně, neboť na každé dva až tři kroky vycházelo jedno vybočení. Pochopitelně do vozovky. Strážníci u něj zastavili, zapnuli majáky a podle přijatého hlášení a vlnivého pohybu očekávali, že s každým jeho výdechem dojde na slunci ke vznícení lihových výparů. Obezřetně přistoupili blíže, avšak plameny žádné. Nealko dech se sice nekonal, ale taky to nebyla žádná hrůza. Možná jedno dvě piva plus digestiv a aperitiv. Muž sdělil, že po návštěvě města kráčí do nedaleké vesničky a chtěl pokračovat, nicméně strážníkům se na jeho vizuálním a verbálním projevu něco nezdálo.
Odebrali mu jeden opěrný bod, přidali další čtyři a odvedli ho do blahodárného stínu nedaleké budovy, kde bylo příjemných třicet dva stupňů Celsia. Tam se jali zkoumat jeho aktuální zdravotní stav. Zatímco čísla na přístrojích stoupala vzhůru, padala mužova hlava (i se zbytkem těla) dolů. Strážníci dál neváhali a přivolali si sanitku. Záchranáři jim dali zapravdu, muže šoupli do útrob žlutého vozu a převezli do nemocnice na další vyšetření. Z toho plyne poučení, že ne každý, kdo se motá, je namol a ne každá tekutina je vhodná pro pitný režim.