Z vyhřátých bytů se pomalu trousili poloslepí zombíci, které do provozního módu nenahodil ani pořádný černý turek ani zjištění, že slovní zásoba autorů zpráv se záhadným způsobem omezila na slovo rekord, a to ve všech jeho pádech. V chladných ulicích se pak mísili se zombíky, které vyplivly noční bary a šantány. Ti první ani neměli sílu projevit antipatii vůči těm druhým, kteří naopak neměli sílu na nic jiného než na cestu do vyhřátých bytů. Tedy až na jednoho, který překypoval energií jako kampelička věřiteli. Na nohou ho držela skutečnost, že mu obsluha nočního klubu nechtěla vydat svrchník uložený v šatně, což mu do žil pumpovalo adrenalin s frekvencí srovnatelnou s pánevními přírazy íránského kulčíka. Aby se muž k němu dostal, postrádal jednu podstatnou věc, a tím byl příslušný lístek, který by ho s hubertusem spároval. Jelikož mu kromě lístku chyběla i ramena, takže poměřování s obsluhou dostalo poměrně komický rámec, zavolal si na pomoc hlídku. A pro jistotu z obou policejních složek. S jejich přítomností se situace krapet zklidnila, což umožnilo dotáhnout věc do zdárného konce. Anžto již v podniku nezbyl nikdo, kdo by se přihlásil k poslednímu kusu oblečení a hejnu propocených triček v tašce, vydala jej obsluha žadateli. Adrenalinové vstřikování naposledy zakuckalo, muž zvadl a následně se odšoural směrem k bytu, kde plánoval přečkat den. Noc tak mohla spokojeně a definitivně kapitulovat.