Ztrátou paměti, zmatením a pobytem na neznámém místě se to v biografech jen hemží. Postihlo to takové drsňáky, jako byl Jason Bourne, Douglas Quaid aka Hauser či Dory. Proto není divu, že to může potrefit i běžného občana. V době, kdy do půlnoci chybělo pouhých tři sta osm minut, zavolala na tísňovou linku svědkyně, která nahlásila podivného muže, jenž postává před domem a působí poněkud zmateně. Jakmile hlídka dorazila, vrhnula se do rozplétání mužovy paměti. Na začátku je třeba si přiznat, že rozmotat elektrické vedení v Dillí se jeví jako snadnější úkol. Postarší, letně oděný muž, jehož strážníci zastihli na chodníku, naprosto netušil, v kteréžto části ročního období a republiky se aktuálně nachází. Po krátkém kapesním lovu vytáhl nezbytné propriety zlatých sedmdesátých - hřeben a občanský průkaz. Po chvíli následoval i mobilní telefon a klíče od auta. Zatímco se hlídka telefonicky spojila s dcerou cestovatele, vzpomněl si tento, že asi přijel autem. Vzápětí dodal, že taky možná vlakem. Nebo autobusem. Dcera přislíbila, že si tatínka, který se dostal záhadným způsobem sto kilometrů od domova, přijede co nejdříve vyzvednout a prověří, zda není auto někde v okolí. Lakonicky dodala, že když to na něj přijde, má toulavou. Jelikož čas cvalem mířil k inkriminované hodině duchů, poskytla hlídka muži azyl na strážnici. Zatímco on popíjel uklidňující té, požádali strážníci kolegy z rázovitého města, aby prověřili v blízkosti mužova bydliště, zda tam nestojí zmíněný vůz a sami vyrazili spirálovitě pročesávat ulice od místa nálezu. Netrvalo dlouho, načež trefili do černého (pochopitelně obrazně, protože hledali oranžovou) a auto bylo na světě. Nenastalo čekání na Godota, ale na odvoz směr sever. Po pár hodinách nakonec dorazili příbuzní a odvezli si tatínka i s autem. Ještě před jejich příjezdem však stálá služba zaregistrovala poněkud frapantní úkaz. Muž se totiž rozhodl zkrátit dlouhou chvíli nejen popíjením osvěžujícího nápoje, čtením erárního tisku a samomluvou, ale především inhalováním tabákového kouře, čímž během chvíle vytvořil atmosféru mexické policejní stanice z padesátých let. Vysvětlení, a hlavně pochopení toho, že na služebně nemůže kouřit, se míjelo účinkem, pročež jeden ze strážníků obětoval své plicní sklípky a vylákal muže na společný dlouhý kouř na čerstvém povětří.