Ve večerních hodinách, kdy už chodců valem ubývalo, a těm zbývajícím se pod hubertusy dral sychravý vítr, zavolal na tísňovou linku svědek, který oznámil, že našel na ulici ležícího vozíčkáře, se kterým si neví rady. Strážníci u něj byli dřív, než by řekl „zajakdlouhopřijedete“. Nejprve ležícího zkontrolovali. Byl nezraněn, jen krapet rozladěn a jal se popisovat hlídce peripetii, která ho potkala. Svištěl si večerním městem na svém stroji směrem k teplu domácího krbu a kochal se potemnělou oblohou okořeněnou světelným smogem, když tu vjel na chodníku jedním kolem do škvíry mezi dlaždicemi. V tu ránu rána a pohyb kompenzační pomůcky byl v mžiku u konce. Nicméně první Newtonův zákon zafungoval dokonale. Když už ležel na chodníku, jak široký tak dlouhý, došla mu energie a nebyl schopen se dostat zpět do sedla. Ukázalo se, že ani šťastný nálezce na to neměl dost páry. Strážníci ještě jednou zkontrolovali zdravotní stav muže, technický stav vozíku, a nakonec dali oba zase dohromady. Spokojený jezdec, pár minut po neplánované lekci z fyziky, opět vyrazil na poslední etapu k domovu, která již proběhla bez dalších praktických ukázek.