Není vždy potřeba obětovat kilometry klonovaných klovaných střev, jakožto Prométheovu daň za oheň. Někdy dokážou i maličkosti rozlousknout zdánlivě neřešitelný problém a udělat svět o trochu lepším.
Půlnoc se blížila neúprosným slepičím krokem a na stálé službě průběžně zvonil jeden tísňový telefon za druhým. Tu chlap s opicí, tam chlap s drakem, támhle stížnost na chlapa s opicí a drakem (není tím myšlen béčkový kung-fu biják). Poslední oznámení toho dne však mělo krapet jiný charakter.
Na druhé straně sluchátka se ozval poněkud zmatený jinošský hlas, který jímavě žádal o pomoc. Nebyl však nikterak napaden záludným sokem, zraněn drsným chodníkem, okraden záludným pobertou, ani odvržen dívkou jak použitý odličovací tamponek. Zkormouceně uvedl, že vyrazil z diskotéky pěšky domů do vzdálené vesnice, leč potřeboval by se spojit s maminkou. Strážníci ho pochválili, a ačkoliv se jim na jazyk neoblomně drala nabídka drsňáckých teenagerovských omalovánek za zodpovědnost, položili otázku, kde je problém. Jinoch ho obratem identifikoval. Zádrhelem se ukázal býti konec měsíce a s tím neúprosně spojený stav telefonního kreditu. Čistá nula.
A jak praví klasik, nula od nuly pojde (neplést si s mulou, ta od muly obvykle nepojde). Naštěstí stále platí, že z dlaně sice chlup nevytrhneš, ale na 156 se dovoláš i s tou nulou. Tak jako by nenechali strážníci v nesnázích dámu (muže, dítě, zvířenu ni květenu), tak by v tom nenechali ani schlíplého mladíka. Přislíbili, že se s maminkou spojí a vzkaz předají.
Málokoho potěší, když mu před půlnocí volá policie kvůli potomkovi, nicméně tentokrát se matčina rozmrzelost rozplynula jako sen, ze kterého byla tak neurvale vytržena. Upřímně poděkovala za zprávu a obratem syna kontaktovala.
Inu, taková drobnost, co nikoho nic nestála.