Mezilidské vztahy jsou mnohdy spletité jak elektrické vedení v Dillí. Nebo v Novém Dillí. Fungují, ale občas dochází při kontaktu k jiskření. Na stálou službu se obrátil poněkud rozhořčený muž, který žhavil nejen drát, ale i sluchátko. Spustil litanii, kterou prokládal poněkud nevybíravým slovníkem, jehož ústředním motivem byla sousedka. Respektive, slova vybíral velmi pečlivě, a to především z oblasti rurálního hospodářství. Mezi výčtem zástupců rodu turů a kurů sdělil, co mu zkazilo den.
Ráno vyrazil ke svému vozidlu, jak neopomenul poznamenat, řádně zaparkovanému, když tu zpozoroval dotyčnou sousedku, kterak si vůz fotí. Následně se na něj údajně snesla jak sup na mršinu vodušky a byl neurvale osočen, že měl celou noc nastartovaný motor. Což fakt neměl. Dále mu oznámila, že už volala policii. On na ni již dobrou půlhodinu spořádaně čeká a přijde kvůli tomu pozdě do práce. Službukonající strážník vystihl okamžik, kdy muži docházel dech a chystal se plnit plíce novou várkou syrového vzduchu. Vhodně využil mužův kyslíkový time-out a vloudil se do monologu, aby zjistil, co pro něj tedy mohou strážníci udělat.
S plnými sklípky oznamovatel požádal o co nejrychlejší příjezd hlídky, která by si jednak sáhla na kapotu motoru, jenž je tak studený, že tam ani kuny nelezou, a navíc by pak nějak mohla zařídit vymazání těch fotek, protože sousedka je pořád na místě a vše pozoruje svým typicky dravčím pohledem. Dále se laicky pokusil o její psychoanalýzu. Opětovné šikovné využití nádechu umožnilo předat informaci o tom, že strážníkům nikdo nevolal a možnosti zkoumat obsah cizích mobilů jsou omezené prakticky na nulu.
Na to muž reagoval slovy, že všechno odvolává, protože ta káravá kárová dáma již odchází, načež zavěsil. Obligátní věty o vyrovnaných sousedských vztazích a bilaterární snaze o smírná řešení tak zazněly jen do táhlého tónu „tuuuuuuuuuuuuuuu“.