Kdysi pouliční podvodníci nabízeli naivním koupěchtivcům náramky přátelství z provazu oběšencova či škapulíře proti uřknutí zlým okem a plešatění. Sehnat dnes vhodný materiál na pletenou ozdobu pro kámoše není zrovna jednoduché, pročež se někteří zaměřili na jiný druh zboží.
Do polední obědové pauzy zbývalo ještě sto dva minut, leč město již bylo plné opěšalých lidí. To byl také jeden z důvodů, proč mezi nimi krokem rozvážným, nikoliv však pomalým, procházeli strážníci. Jelikož je nešlo přehlédnout (což byl ostatně účel), obrátila se na ně rozladěná žena a svěřila se s aktuálním zážitkem. Před malou chvílí jí nabízela podivná dvojice mužů značkové parfémy ukryté v černém vaku, který vypadal jak na mrtvoly. Malé mrtvoly, neb tolik těch parfémů zase nebylo. Nádavkem pak párek strážníkům z dálky ukázala.
Hlídka dvojici během pár kroků zastavila a oslovila, čímž vstříkla petrolej do vatry. Ukázalo se, že mladší z dvojice pod dohledem zkušeného harcovníka právě skládal elévskou zkoušku z pokoutního podomního prodeje. Ostatně jak již říkal hráškově zelený a notně olysalý Yoda: „Vždy dva jsou. Ani víc ani míň. Mistr a učedník.“ S tím konečným počtem samozřejmě nelze souhlasit, ale v tu chvíli to stačilo.
Mistr spustil sérii litanií a kleteb, které kdyby se naplnily, tak by strážníky po ukončení životní pouti odmítla přijmout zemina a vyvrhla by je zpět (jak by se teď ten zatracovaný škapulíř hodil). Hlídka počkala, až se teatrální pouliční umělec vyčerpá a nadechne, načež ho vyzvala k prokázání totožnosti. Zabral až při třetím nádechu, kdy mu muži zákona oznámili, že pokud nehodlá spolupracovat, budiž, ale čeká ho cesta na služebnu.
Dotyčný předložil doklady a nadutě očekával, že to tím skončilo a bude moci opět vyrazit za obchodem. Jak jen se mýlil. I započalo nové klecí kolečko, které by v dávných dobách vyprodalo několik stánků s amulety. Tentokrát byla impulzem skutečnost, že se hlídka rozhodla šejdíři odejmout voňavé zboží, které se tak vehementně pokoušel na ulici udat. Přítomnost dalších uniforem, které za chvíli dorazily na místo, již definitivně zchladila mistrovy výlevy. Zase takovou Silou nevládl. Jak už to tak bývá, šel z extrému do extrému. Nejprve mluvil moc, načež nemluvil vůbec. Pro ušní bubínky přítomných to však byla ta lepší varianta.
Zabavené zboží putovalo na stanici, spisový materiál na příslušný úřad a mistr s učedníkem prostě někam. Poslední slova, která se ke strážníkům donesla, zněla trochu jako: „KLuku, chápeš svoji důležitost? Teprve jsi začal objevovat svoje schopnosti. Přidej se ke mně a já dokončím tvůj výcvik.“