Rádi bychom informovali o záchraně koal z pivovarských komínů, lapání lapků z lapáku nebo pomoci s duší (u kola), avšak někdy se to tak semele, že zkrátka musíme zůstat v zajetých kolejích.
U večerní soudní stolice se právě střídala Bára se Sašou a těch pár věrných diváků s tikem v oku a se rty rozkousanými napětím do krve využívalo přestávky v předávání kladívka k vyprázdnění či doplnění tekutin, když operační středisko přijalo postupně tři oznámení. Všechna byla jak přes kopírák. Základem byl muž dlící mezi dvěma světy. Přírodou a civilizací. Polovinu těla měl na trávě a tu druhou na silnici. Nejen kličkujícím řidičům bylo jasné, že části odložené na zeleni hrozí maximálně tak žlutá telegrafická zpráva od kolemjdoucích psů, avšak zbytek by mohl dopadnout o poznání hůře.
Na místo byla proto vyslána hlídka, aby muže zkontrolovala a stáhla do bezpečí. Když ležce osvětlily světlomety, blesklo strážníkům maně hlavou, že maník na tom není tak špatně, neboť se během čtyř minut dokázal proplížit pár set metrů od místa hlášeného nálezu. Pravda, z kopce po vodě, ale stejně to byl výkon hodný ochrnuté mamby černé. Nastalo tradiční kolečko prstové nekromancie, během níž se muž probral natolik, že změnil polohu z plně horizontální do částečně vertikální. Ve chvíli, kdy se za pomoci přídavných strážnických rukou stal plně svislým, mávl nečekaně přes obrubník dřívkem od nanuku, který měl z nějakého důvodu přilepený žvýkačkou ke hřbetu ruky (společně s dvěma kamínky a nedopalkem mentolové cigarety). Kde se vzal, tu se vzal, vedle skupinky zastavil autobus.
Ne, nejednalo se o nouzový dopravní prostředek pro kouzelníky v nesnázích, ani nevykouknul Ernie Bourák (ačkoliv chlapík mával hůlkou z bukového dřeva poměrně zkušeně, rozhodně to byl pořád mudla). Šlo o běžné emhádéčko, ze kterého vyhlédla řidička a lakonicky prohodila „Kousek výš máte u cesty dalšího.“ Těžko říct, jestli ty opilé týpky někdo vyhazoval z jedoucího auta, každopádně to kolem silnice vypadalo jako u dálnice při exodu ježků.
Zatímco se první hlídka rozhodla doprovodit sebrance do jeho nedalekého bydliště (nikoliv jako součást charitativního průvodu, ale z pragmatického důvodu, aby se vyhnula pozdnímu sběru), byl k dalšímu odloženci vyslán psovod. To se ukázalo jako prozřetelné, neboť druhého nezávislého závisláka některý z řidičů mezitím odtáhl do přilehlého křoví. I tohoto muže se podařilo restartovat, načež sebral plastovou láhev s podezřele žlutou tekutinou (nezbývá než doufat, že šlo skutečně pouze o dobarvované víno značky Víno) a odkráčel směr domov.
Tak snad budou koaly příště.