Do předělu mezi občanským a nautickým soumrakem chybělo sto dva minut, když si hlídka všimla na parkovišti podivného objektu. Z dálky se jevil jako miniaturní pyramida z odloženého oblečení. Když se strážníci dostali blíže, textilní chumel se trochu pohnul a v tu ránu vypadal jako pověstný kovkop s poruchou růstového hormonu, kterému uteklo zbývajících šest huňatých kumpánů. Tím nemyslíme medvědy.
Následně hlídka zjistila, že se nejedná o trpaslíka, alebrž o dospělého muže průměrné velikosti, který z nějakého důvodu klečel na dlažbě v pozici kiza (neplést si s pozicí koza) a zrakem zamženým jak okno v autě vedle dětské sedačky sledoval cosi ostatním neviditelného. Strážníci ověřili orientaci ulice, čímž vyloučili náboženský motiv a přízemního muže oslovili. Patřičně vřelá slova, doplněná dvěma páry silných paží, dotyčného pozvedla do výšin a dočasně ho ukotvila v kolmici vůči planetě.
Náhlá změna těžiště mu sice nadmula tváře jako dítěti, které zjistilo, že má někdo červenější kyblíček, avšak bryskně nabral vzduch a zkušeně polknul, čímž zklidnil protestující žaludek. Když strážníkům mumlavě objasnil, že bydlí nedaleko a cestou z ozdravné procházky se zastavil na pokec s kamarády, nabídli mu asistenci a doprovod na zbylých pár desítek metrů plus schody. Takový výhodný set.
Jestliže do té doby jeho obličej připomínal světle zelenou hráškovou polévku, získal po tomto návrhu barvu žinčice. Přispěchal se žádostí, zda by nemohl absolvovat závěrečný výstup sólo. Nikoliv proto, aby si dokázal, jaký je drsňák, ale aby zmírnil dopady návratu. Přítomnost uniforem u bytových dveří by dle něj pouze odložila nevyhnutelné a Krakatoa by poté explodovala s neskonale ničivější silou.
Jelikož se mu dařilo obstojně vyrovnávat tupý úhel, přičemž zdatně osciloval mezi pravým, až mírně ostrým, a na každý krok zpět navázal dvěma dopředu, rozhodli se mu strážníci vyjít vstříc. Na jeho cestu z města tak dohlíželi nenápadně z bezpečné vzdálenosti.