Brzký východ slunce oceňují především různí ptáci, kteří neúnavně oblažují spáče svým pěveckým uměním. To vše bez nároku na odměnu, a především bez ohledu na zájem publika. Canto ergo sum - pěji, tedy jsem. Absence milosrdné tmy se však ukázala býti na škodu tlupě jinochů, kteří přijeli z nedaleké vesnice, aby to ve víru maloměsta řádně roztočili. Noční trip se protáhl až do kuropění a dvojice nohsledů, ne nepodobna legendárním padouchům Rocksteadymu a Bebopovi, se rozhodla si vyjasnit svou dominanci v tlupě a postoupit v testosteronovém žebříčku. Betonová džungle naštěstí není tropický prales, takže nedošlo na ohýbání vzrostlých palem, mlácení se do hrudi a házení po socích výkaly. Jako projev nadřazenosti postačila inzultace nicnetušícího kameninového odpadkového koše. Ten síle nového vůdce tlupy neodolal a sklonil se před jeho mocí, přičemž ze svých útrob vyvrhl veškerý obsah. Převzetí vlády neuniklo rannímu ptáčeti, které bylo vzbuzeno a nabuzeno pěveckých festivalem opeřenců, který by měl v socialistické televizní zábavě ekvivalent s názvem Zpívá celá ptačí rodina. Na základě tohoto oznámení dorazila na místo předání moci hlídka, která našla nového vůdce v sousední ulici. Při pohledu na uniformy se z něj slupka drsnosti sloupla jako z pečené papriky a zařadil se do stejné kategorie vládců světa jako Pikachu, Teletubbies a žížala Jůlie. Zkrátka někam na plyšové dno. S pohledem upřeným na dlažbu se vrátil k imobilnímu mobiliáři a vrátil ho zpět na podstavec. Následně posbíral roztroušené odpadky, načež si jako suvenýr z návštěvy města odnesl ústřižek s razítkem, který potvrzoval, že uhradil nemalou částku do obecního rozpočtu.