Hodinu po půlnoci silnice obvykle nepřekypují provozem, pročež na jedné z nich hlídku zaujal podivný úkaz. Cestu brázdil žlutočerný hybrid. Něco mezi elektrickým kolem a mopedem vydávajícím se za motorku. Působilo to stejně drsně, jako když se pestřenka vydává za vosu. Strážníky však neupoutal ani tak stroj, jako spíše jeho osádka a způsob jízdy.
Těžko říct, zda se dva urostlí muži natěsnaní na sedle sami vnímali jako ztělesnění Britta Reida vulgo Zeleného sršně a jeho nohsleda Kata, každopádně navenek vypadali spíše jako ony pověstné vosy na bonbónu. Aby dokonali dílo zkázy své důstojnosti, kličkovali s kvílejícím dopravním prostředkem od středu silnice ke krajnici, přičemž se spolujezdec snažil vyrovnávat nečekané náklony (neplést si s náklonnostmi) řidiče. Krapet u toho působili jako taneční pár. Jen s tím rozdílem, že jeden tančil lambádu a druhý odzemek. Vzápětí se za ně pověsilo auto, které se je marně pokoušelo předjet, avšak vzhledem k tomu, že motokolo šněrovalo silnici ukázkovým spojovacím stehem (šikmo vlevo, šikmo vpravo, kousek rovně a repete), tak mu to moc nešlo.
To již hlídka vyhodnotila, že duo pravděpodobně nedělá z 3D rousňáků na asfaltu dvouprostorové placky a vyrazila za ním. Počkala, až bude stroj u krajnice a pojede ten kousek rovně. Na první dobrou ho předjela, na druhou zastavila. I ve statickém postavení se řidič stále lehce vlnil, ačkoliv žádná hudba nehrála a i jeho uši byly prosté pecek. Jakmile na strážníky promluvil, změnil se drobek podezření v pecen jistoty, že požil do žil. Drobný zádrhel nastal ve chvíli, kdy měl fouknout do přístroje. Nejprve se pokusil lstivě obelstít aparát výdechem, který by nepohnul ani chomáčkem prachu v rohu místnosti. Následně se snažil propašovat kontaminovaný vzduch koutkem úst, posléze nosem, načež zkusil variantu porod, kdy simuloval krátké intenzivní výdechy.
Nakonec se ukázalo, že trpělivost strážníků je větší než jeho a s rezignovaným povzdechem dechem dýchnul. Aparát začal analyzovat výpary a spokojeně u toho chroustal jak termití rodinka na výstavě vyřezávaných vařeček spojené s ochutnávkou. Tváří v tvář displeji muž přiznal, že si dal pivo, no, možná dvě. Vzhledem k jednomu a půl promile, které nadýchal, to musely být škopky velikosti konví na mléko. Na zbytek cesty se tak z jezdce stal chodec a ze spolujezdce spoluchodec. U správního orgánu jejich noční jízdu ještě patřičně ohodnotí.