Když se do říše draka a opice vklíní nefalšovaný tuzemský voříšek, je to příjemným zpestření. Ne, nemyslíme hrdinskou výpravu mentálně poněkud zaostalého Honzy s nůší buchet na dvůr Nefritového císaře, ale skutečnost, že můžeme pomoci i jiným savcům než savcům.
K poledni nechybělo mnoho, když stálá služba přijala oznámení o rozježeném psovi, který si to štráduje po parkovišti. Stojící auta již měl označená a u některých zahajoval dokonce druhé kolo u druhého kola. Kde na to bral nejen energii, zůstává záhadou. Když hlídka dorazila na místo, nalezla psíka připomínajícího kombinaci Štaflíka, Špagetky a lokální miniverze psa baskervilského. Ten, zjevně vyčerpán okolnostmi kolem kol, dřepěl na chodníku a zamyšleně hleděl do zavřené trafiky.
Evidentně byl slušně vychovaný, protože na celostátně užívaný a mnoha generacemi osvědčený pokyn „pocem“ nijak nereagoval a dál ostentativně seděl. Následoval další pokyn v pořadí „zůstaň“, který ho nechal stejně chladným, jako ten první. Pouze na chvíli otočil hlavu a mít ramena, tak by je pokrčil a odpověděl „hmm“, načež se vrátil k pozorování. No, alespoň zůstal sedět. Strážníci mu připnuli vodítko, čímž dali najevo, kdo tady velí, a že mají vše pod kontrolou. Následně se pustili do pátrání, kde se tam opuštěný chlupáč vzal.
Slovo dalo slovo a uliční výbor složený z domovnic, správcových, zainteresovaných kolemjdoucích i úplně cizích lidí, které jen zajímalo, co se probírá, nasměroval strážníky ke správným domovním dveřím. Když hlídce po zazvonění otevřel pan domácí, zeptala se ho, kde má psa. Na to muž kontroval odzbrojující odpovědí: „Kde by, přece doma.“ Hned poté jeho zrak putoval od horní části vodítka k té dolní, načež lakonicky dodal: „Tak asi ne.“ Ve chvíli, kdy voříškovi hlídka věnovala svobodu, odkráčel do bytu s výrazem „u toho já být nemusím a navíc mám hlad“. Kouzlo okamžiku narušilo jen šustění, když se pán tvorstva podrbal ve vlasech v úporné snaze přijít na to, jak se to stalo, načež pokrčil rameny (kde to již strážníci viděli) a zamumlal „hmm“ (aha).
Jelikož byl čas oběda a z útrob bytu se začalo ozývat znuděné ťapání směřující k východu z bytu, tak se strážníci rozloučili a odjeli za další činností. Doprovodilo je klapnutí dveří. Lze jen doufat, že všichni zůstali na té správné straně.