Životadárnou tekutinou by se nemělo zbůhdarma plýtvat, a to ani na takovém místě, jako je hřbitov. Bylo příjemné odpoledne, jako stvořené pro dočasnou návštěvu místa posledního klidu. Šumění listoví, vrkání hrdliček, omamná vůně hřbitovní prsti. Jediné, co tuto atmosféru paradoxně rušilo, bylo zurčení potůčku. Jindy by tento zvuk lahodil uchu, leč na hřbitově, kde žádný vodní tok není, to vzbudilo jisté podezření.
Následně na stálou službu oznámilo několik pozorných svědkyň, že potůček měnící cestičky v močál nepramenil ze skalní pukliny, alebrž z vodovodní trubky, jejíž kohoutek splnil svou funkci jen napůl. Rouru otevřel, leč když ji měl uzavřít, tak se vzdor všem pokusům pouze zlomyslně protáčel. Dámy proto přivolaly hlídku, aby učinila svévolnému úniku tekutiny přítrž. Nebožtíkům trocha té hřbitovní vody neuškodí, ale živáčkům by mohla. Leckdo by se totiž mohl v měkké půdě začít propadat až po kotníky, což by u citlivějších jedinců mohlo vyvolat pocit, že jsou vtahováni do země.
Strážníci zkusili kohoutek přesvědčit, leč ten rotoval s posměšným pískáním jako dětský kolotoč z traktorového kola. Pátrání po hlavním uzávěru taky nikam nevedlo, pročež nastal čas na improvizaci a použití donucovacích prostředků. Neuplynulo ani pár vteřin vody a strážníci použili univerzální a vysoce sofistikovaný zastavovací chvat. Uzel.
Třešničkou na kutilském dortu byl rafinovaný špunt v podobě javorového klacíku obaleného chirurgickou rukavicí. McGyver by ze stejných komponentů sice dokázal sestavit vrtulník s destilační kolonou a kalkulačkou, nicméně jak říká staré přísloví – nemusí pršet, stačí když kape. Nebo klape. A ono to klapalo a nekapalo. Takto zpacifikován čekal rebelský hydrant až do příjezdu odborníka, který mu to hasákem řádně a trvale vysvětlil.