Někteří se během spánku procházeli po doškových střechách, což mělo mnohdy neblahé následky v podobě blízkého setkání s kočičími hlavami. Básníci, inspirováni bledou lunou, skládali vilné verše, aby obloudili luzné panny. V jiných se naopak probouzelo zvířecí já, zavile vyli na bílý měsíc a pod vlivem oběžnice běsnili. Do poslední kategorie dle prvotních poznatků spadal muž, který se v hodině, kdy se noc chystala spát a den ještě nevstal, dobýval do dveří činžovního domu. Konáním pochopitelně zaujal pozornost obyvatel, a ti si vyžádali zákrok strážníků. Když hlídka dorazila na místo, nalezla muže lehce omšelého zevnějšku, který však nevykazoval žádné známky lykantropie, a to ani v nejběžnější podobě vlka, ale ani v méně tradiční formě slepice, roztoče či červa. Překvapivě nevykazoval ani známky opice či draka. Strážníci s mužem zapředli hovor a ukázalo se, že se jedná o cizince ze sousedního severního státu. Uniformám v tu chvíli přišly vhod několikaleté lekce polštiny, které jim společně s pokutou poskytují řidiči kamionů. Cizinec uvedl, že mu byla zima, a proto se snažil poněkud energicky dostat do některého z domů, kde by načerpal trochu tepla a promyslel, jak se dostat do otčiny. Když mu strážníci vysvětlili, že v našich krajích často platí úsloví „host do domu, hůl do ruky“, zvláště pak ve tři ráno, nabídl jako alternativu, že půjde ochotně do vězení, případně do márnice. Obě varianty bývají spíše spojovány s chládkem, potažmo s mrazákem, proto je strážníci poměrně striktně zamítli. Jelikož nebyl muž v pátrání, rozhodla se hlídka vyřešit situaci poněkud netradičně. Převezla cestovatele na nádraží, kde se krapet zahřál. Pak mu ze svých peněz strážníci koupili jízdenku a počkali, než nastoupil na nejbližší vlak a šťastně odjel směr domovina.