Kde skutečnost na sebe bere podobu iluze a kde jsou některé věci nevysvětlitelné. Dokážete odlišit pravdu od smyšlenky. Vyzkoušejte si to. Přečtěte si následující případy a věřte nevěřte.
Počasí evokovalo spíše navlékání zimníků doplněné externím ohřívadlem v podobě rafinovaně zavěšeného housera než odkládání vrstev, přesto však strážníci vyjížděli hned dvakrát prověřit záhadné lehkooděnce.
V prvním případě šlo o oznámení týkající se podivné entity, která se v poledním klidu zdánlivě bezcílně potulovala mezi rovy. Krok, krok, dlouhý upřený pohled na hřbitovní prsť, krok, krok. Od pomníku k pumpě, od pumpy k urně. Na mladíkovi však údajně nebyl podezřelý jen jeho plouživý, takřka taneční pohyb. Jinoch s culíkem totiž bloumal kolem mramorových holubiček a ztichlých křížů v poněkud nezvyklém odění. Takový rubáš, svatební košile, případně protižraločí ochranný oblek (doporučuje devět lovců zombií z deseti) by na místo posledního odpočinku skvěle zapadly, nicméně dotyčný měl na sobě šortky a havajskou košili s krátkým rukávem. Stálou službu sice maně napadlo – Nick Slaughter – avšak zimní hanácký hřbitov není tropická pláž, že. Vyslaná hlídka rychle prohledala všechna zákoutí a otevřela vše, co otevřít šlo, avšak barevný živáček nikde. Jako by ho pohltila země (nebo nejbližší hospoda) a již nevydala.
Neuplynulo ani patnáct hodin a devět minut, když operační středisko obdrželo velmi obdobné hlášení. Tentokrát volal řidič, který se svěřil s téměř nadpřirozeným zážitkem. Nabuzen velkým ranním turkem s malým té (nikoliv čajem) a porcí čerstvých novinových depresí projížděl stále ještě spícím městem, když tu si v příšeří u silnice letmo povšiml mladého muže, který kynul. Na doplňující dotaz šofér vzápětí upřesnil, že neměnil objem do podoby děsivého obřího knedlíku, ale mával. I tento tajemný muž byl oděn jen nevalně. Ačkoliv byla hlídka ve vedlejší ulici a na místo podivného setkání přijela do pár vteřin, zel chodník prázdnotou.
Nezbývá než věřit, že šlo v obou případech o první posly jara.