Místnost stálé služby, útulná jako velín v Černobylu a stejně tak ozářená, bude na dlouhých dvanáct hodin mým domovem. Když to půjde dobře. Od předchozího velitele jsem vše převzal tak rychle, že se případný vir nestihl ani sešikovat k útoku, natož troubit šturm. Pohledem ještě jednou přejedu nejdůležitější vybavení. Zbrojní sklad, obrazovky, telefony, počítače, toustovač. Jelikož je vše na svém místě, usedám do křesla s kolečky a položím ruce na opěrky. V kultovním seriálu by zaznělo něco jako – můstek je váš. Zkušební jízda podél stolu tam i zpět. Úkoly rozdány, hlídky vyrazily a vše se ponořilo do ticha, decentně podbarveného národními hity v rádiu. Je čas na ranní kávu. První zadrnčení telefonu, první oznámení a první výjezdy. Odhaduji to na dlouhý den, po němž se hlídky budou dívat na vysílačku jako na protivného sousedovic chlapečka, který škemrá o pistáciovou zmrzlinu, i když ji nesnáší. Na to, že je víkend, je nějak moc stížností na parkování. Čerstvě uvařená káva voní a já rozbaluji sušenky, které mi mají postupně dodat energii na celý den. Uprostřed druhého kousnutí se rozezvučí tón tísňového telefonu. Zoufale se snažím žvýkat. To nepůjde. Těkám pohledem k vřelé černé tekutině, a v hlavě mi zní neodolatelný drsně mazlivý Kanyzův hlas – what else? Pár vteřin hodnotím, jestli se raději udusím nebo si spařím krk. Nakonec zvolím udušení a zvednu neústupně vyzvánějící aparát. S hlasem, za který by se nemusel stydět mutující pubescent při oslovení třídní královny krásy, pronesu úvodní větu. Žena na druhé straně mi sděluje, že v domě soukromé firmy, který bude procházet kompletní rekonstrukcí, svítí světlo i během dne. Jen cereálie, kousky čokolády a sušené brusinky okupující mé hrdlo, jako sádroví trpaslíci příhraniční tržnici, mi brání odvětit, že doby, kdy se sledovalo vyvěšení vlaječek, poztrácené zrno na cestě a rozsvícená okna, jsou naštěstí dávno pryč. Suše, díky drobkům i doslova, tedy zformuluji neutrální odpověď a hovor ukončíme. Kvůli tomuhle jsem málem umřel? Vrhnu se k vodě dřív, než stihne telefon zase zazvonit, což netrvá příliš dlouho. Veledůležité oznámení řidiče, který se pohádal s chodci. Pohozená injekční stříkačka. Obdobně pohozený opilec v bezvědomí. Ostatně čtyři promile nejsou pro slabochy. Jelikož nejde nastartovat, putuje do nemocnice. Jako by neměli zdravotníci svých starostí dost. Ztracení psi v jiné obci. Stížnost a divadelní scéna kvůli popelníku odloženému na parapetu. Štěkající pes v bytě. Mrtvá srna. Živá srna. Do toho kontroly vládních i nevládních nařízení. Na velké magnetické tabuli šibuji hlídkami, jako štáb RAF letadly při bitvě o Anglii. Krádež, stížnost na roušku, zahnízdění bezdomovci, migrující bezdomovci, tiráci…kontroly, kontroly, kontroly. Závidím doktoru Octopovi jeho užitečný počet končetin. Zvedám telefony, vysílačku, rejdím s myší, dva prsty naplno zaměstnávám datlováním do klávesnice a přitom přemýšlím, jestli je to s močovým měchýřem Tycha Brahe pravda nebo lež. Nebudu to riskovat. Dobře dělám a poprvé za den cítím skutečné uvolnění. Další tísňové oznámení. Vysílám hlídku k bytu, kde bydlí téměř stoletá žena a neozývá se. Strážníci vstupují dovnitř a nachází ji na podlaze. Vyčerpanou, ale naživu. První pomoc, sanitka, úřední záznam. Blíží se střídání. Stížnost na gang adolescentů na koloběžkách již předávám další směně. Uzavírám den s téměř čtyřiceti záznamy. Vlastně klidná sobota. Tak zase zítra.