Spory mezi pracovníky v gastronomii se táhnou napříč naší kulturou od nepaměti a jsou podprahově vsunuty do rozličných pohádek. Svědčí o tom třeba takové bombardování vrchního kuchaře vajíčky za konstruktivní kritiku vladařových kulinářských dovedností nebo scéna, kdy vedoucí zámecké vývařovny plísní za porušování elementárních hygienických zásad mladou feudálku maskovanou za kuchtičku v plášti z hlodavců. Obdobnou vádu řešili i strážníci.
Právě odbilo poledne, když na operační středisko zavolala servírka z jedné restaurace, že se jí na baru usídlil opilý loudil, neodbytný jak orientální prodejce suvenýrů, který neustále somruje další alkohol. Ona mu ho pochopitelně nechce dát (prodat ani směnit za zlaté zuby po babičce a hrst krup) a už neví, co s ním. Na místo vyjela hlídka, aby snad nedošlo k eskalování tužeb. Po příchodu do restaurace strážníci zjistili, že se situace vyvinula a muž již u baru neseděl. Důvod byl prozaický. Neseděl na sesli, anžto ležel pod ní, zkroucený jako špageta spadlá ze stropu po testu na stav uvaření (což je mimochodem nechutný, a hlavně neúčinný zvyk).
Hlídka se ho nejdřív pokusila vzbudit verbálně, leč když se to minulo účinkem, přistoupila k tlakovým bodům, aby zjistila, jestli je úplně tvrdý nebo alespoň ve stavu al dente (uvnitř tuhý, ale na povrchu měkký). Jelikož se začal hýbat, a dokonce projevil snahu o přesun do svislého postavení, usoudili strážníci, že je ještě použitelný a zkusila s ním promluvit. Ukázalo se, že zase tak použitelný nebyl. Když posléze začala hlídka zjišťovat, co pana Špagetu přivedlo do restaurace, a hlavně takového stavu, dozvěděla se překvapivé skutečnosti.
Dotyčný byl čerstvým budoucím bývalým kuchařem daného podniku. V návalu radosti (a chuti) vyrazil den po přijímacím pohovoru v rámci vlastního soukromého teambuildingu slavit na zdánlivě domovský bar. Při té příležitosti chtěl zjevně získat srdce (a možná i další části těl) ženského personálu, což se mu pochopitelně příliš nedařilo. Neúspěch ho tak vyčerpal, že z toho usnul. Servírka se zapřísáhla na všechny svaté a pár nesvatých, že z jejích rukou dostal s bídou tak jeden, dva žejdlíky a víc ani kapku, což bylo údajně i jádrem sporu.
Jelikož kuchařovy spodní končetiny byly asi tak stabilní, jako mostní pilíř ze žužu a hrozilo, že ho strážníci budou o pár minut či hodin později sbírat někde na ulici a skončí na záchytce, transportovali ho raději po domluvě domů. Tento úkon byl také pomyslnou tečkou za jedním z nejkratších pracovních poměrů.