Ať se již jednalo o přírodního džentlmena v mokasínech a s pérem, který s uchem na kolejích poznal, že Ocelový oř přijede v sedm hodin třináct minut a mašinfíra jedl fazole nebo o prvního jezdce na boardu, konkrétně tedy shieldboardu, elfího metrosexuála Legolase, který spojil špičatý ušní boltec s půdou, čímž vytvořil telekomunikační most s chodidly skřetů a zjistil tak délku jejich kroku a běžecký rytmus. Dobu nedávnou pak zastali manželé Bartáčkovi, kteří využili zvukově nedostatečně izolované kantky v pavlačovém bytě, aby se dozvěděli, co nového mají Novákovi. Ačkoliv u nich se dá říct, že si pomohli podvodem, jelikož mezi ucho a zeď vložili porcelánový hrnek s rustikálně vyobrazenými malvicemi a peckovicemi. Podobnou metodu (bez nádobí) doporučil strážníkům užít svědek, který zavolal na stálou službu s podnětným oznámením. Sdělil, že před domem stojí téměř šedesát čtyři minut opuštěné a nastartované vozidlo. Podotkl však, že na první pohled, respektive poslech, to není poznat (to nastartování, ne to stání). Zlatý klasický trabant se svým hlasitým „eeendendendenden“ a modrošedým oparem spáleného oleje, schopný zahalit invazní pláž Omaha. Doporučil tedy hlídce přiložit ucho na kapotu vozu a poslouchat. Strážnické bubínky byly nejspíše mnohem lépe naladěny, protože tiché brumlání asijského motoru bez problémů slyšely i bez bolestivého kontaktu s rozpáleným plechem. Pátrat po řidiči na sídlišti by bylo jako hledat depešáka na punkovém koncertě, proto se hlídka rozhodla pro léty osvědčenou metodu užívanou stovkami řidičů za popelářským vozem. Zatroubila. Kromě zvědavých kštic členů uličních výborů se v okně objevila i hlava řidičova. Ten vzápětí přichvátal, vše zkontroloval a vysvětlil, že si jen na minutku odskočil. Z minutky byly dvě, z těch pak čtyři a dál už to znáte.