Někdy umí přivodit perné chvíle nejen vypečený párek nezbedníků, ale i vlastní parťák. Vše začalo tradičně. Na stálou službu zavolal svědek, který nahlásil dva nezdárníky pobíhající po poli. Chrochtání, hrabání a veselého funění u toho bylo, jako když některé z dětí z mateřské školy objeví na procházce obzvlášť vypasenou žížalu a ostatní potěr nechce zůstat pozadu, protože kdo nemá žížalu, je nula.

K místu polního rejdění byl vyslán psovod, který hned po příjezdu zaregistroval tandem naprosto vysmátých tlačenek s nožičkama. Jinak snad nešlo dva buldočky ani popsat. Pobyt na svobodě si vyloženě užívali a oproti podezřívavě zamračenému příbuznému se služebním obojkem působili jako dva hippíci po šťastném nálezu zavařovačky s bylinkami po babičce. Něco jako Addie a Crash, až na to, že to nebyli vačičáci.

Strážníci promptně zahájili fázi lákání, což válečky zjevně zcela rozsekalo, neboť se na sebe podívaly, začaly nezřízeně chrochtat (asi varianta hurónského smíchu), načež sebou praštily do hlíny a předvedly ukázkovou variaci na zcepenění (tak přece vačice), zmrtvýchvstání a poga (nebo tance svatého Víta). Jelikož pokyny orgánu oba týpci ostentativně ignorovali, musel přijít na řadu poněkud silnější kalibr. Z útrob vozu vytáhl psovod erární pamlsky, což čtyřnohý člen hlídky komentoval odfrknutím a po pěti Pé (po posledním pohledu plném pohrdání), které věnoval dvěma podivínům (kteří se právě pokoušeli pokořit zákony fyziky a snažili se kousnout se do vlastních miniocásků, takže jim to bylo šumák), se znechuceně odvrátil. To tlačenky necítily ani zbla psí hrdosti a vesele vyrazily pro policejní dlabanec. Zdarma, brácho, zdarma. Pak již nebyl problém je lapit.

Jak tam tak všichni svorně čekali, až přijede pracovník útulku, naznačil služební pes, že je to sice ohromná zábava, ale potřeboval by taky někde zvednout nohu. Ideálně někde, kde na něj nebudou ti dva poulit oči. Psovod nechal dva nakrmené výtečníky druhému členu hlídky a odešel i s čtyřnohým parťákem do ústraní. Chvíli bylo vše v pořádku, ale pak zachrčela vysílačka a ozvalo se něco, co by šlo parafrázovat asi následovně: „Víš, jak tady mám ty dva buldočky na hlídání, že? Tak už je tu nemám. Zdá se, že je to nudilo, koukli na sebe, zachrochtali chr,chr,chr,chr a vzali roha.“

Po dalších dvaceti minutách a rezervní dávce laskomin, vzali hipíci strážníky na milost a nechali se opět chytit. Tentokrát již definitivně. V cele nakonec strávili jen jednu noc, neboť druhý den na služebnu zavolal muž, který se ptal, jestli po městě nepobíhají dva naprosto ztřeštění buldočci, kteří utekli jeho rodičům. Strážníci mu řekli, kde si je může vyzvednout. Ať se s nimi chvíli zlobí někdo jiný.