Některé události, které strážníci řeší, jako by vypadly z hollywoodského remaku Kameňáku s Bradem a Andělinou v hlavních rolích. Stálá služba přijala oznámení o dopravní nehodě v centru města, kdy vozidla po srážce poněkud brání průjezdu. Když hlídka dorazila na místo činu, nalezla dvě vozidla inflagranti po plechovém polibku. Co však nenalezla, byli řidiči. Podle svědků se ani žádní řidiči na nehodě nepodíleli. Jedno z vozidel se jednoduše samovolně uvolnilo a nezadržitelně si to šinulo jako ztělesnění stříbrného skopce z kopce, kde taranovalo zaparkovaný vůz.
Strážníci se vydali pátrat po osobě, která dala svému motorovému miláčkovi volnost a nechala ho jezdit si, jak si zamane. Když vstoupili do jednoho obchodu našli tam dvě ženy. Prodavačku a zákaznici. Když se zeptali, zdali netuší, čí by mohl být stříbrný Peugeot dole pod kopečkem, zavrtěla zákaznice hlavou. S úsměvem dodala, že její určitě ne, protože ona má sice vůz stejné značky, ale parkuje nahoře na svahu. Vzápětí jí obočí vykreslilo dva vítězné oblouky a oči se zastavily až o zábradlí z řas. Její auto totiž nestálo tam, kde ho odstavila. Teď bylo na strážnících, aby jí se stoickým klidem oznámili, že teď již zjevně parkuje dole.
Následně se přesunuli k místu střetu a žena s povzdechem, v němž bylo všechno utrpení světa, prohlásila, že to vypadá, že bude muset manželovi uvařit dobrou večeři, až se o tom dozví. Tomu strážníci kontrovali poznámkou, že to vidí tak na týden večeří. V tu chvíli se řidička opět podívala na hlídku, jako by zahlédla mimozemšťany a lakonicky prohlásila, že to v žádném případě, plechy neplechy.
Mezitím dorazil i majitel taranovaného vozu. Poškrábal se na hlavě, podíval se na zákazovou značku, za níž stál a vzápětí na parkoviště, kde by měl stát. Pohledem se setkal se strážníky a rozhodně nebylo třeba dalších slov. Jen vědoucí pokývání „já vím“. Do příjezdu kolegů z dopravních nehod strážníci usměrňovali provoz, a pak vyklidili pole, těšíce se na večeři, o niž oni rozhodně doma ochuzeni nebudou.