Když janovský mořeplavec blahé paměti během cesty na západ konečně spatřil „Indii“ (dle zlých jazyků Japonsko), tvářil se, jako by objevil Ameriku. Radisti na Titanicu zase horlivě vysílali tečky a čárky o místu kolize s obří kostkou ledu, zatímco kapitán nechal loď plout dál, takže se nepotopitelná loď potopila úplně někde jinde. No, a špatné letové údaje stály za tím, že zádumčivý pan Wilson prožil se svým ukecaným společníkem Nolandem na pustém ostrově čtyři roky prázdnin, protože ho záchranné týmy hledaly na jiné trase. Podobně se cítili i strážníci.
Velká ručička sotva líně nakročila ke trojce, zatímco malá stále číhala na desítce, když na stálou službu zavolal lehce rozdurděný muž a svěřil se s prekérní situací. Uvedl, že se jeho bytové dveře ocitly pod atakem správce domu, který do nich kope s razancí téměř srovnatelnou s pánevními výpady kulčíka perského. To znamená fakt rychle. Domovník tak má opakovaně vyjadřovat názor na dodržování, respektive nedodržování nočního klidu. Oznamovatel následně uvedl, že bude hlídku nenápadně vyčkávat na ulici před domovním vchodem, kde jí všechno znovu barvitě popíše z očí do očí, protože po telefonu to nemá ten správný efekt.
Když strážníci dorazili na místo domluveného setkání, zelo okolí prázdnotou. Jen někde v dálce zavyl pes. Hlídka prohledala zákoutí u popelnic a nic. I v příšeří živého plotu bylo mrtvo. Domovní zvonky sice nesly spousty zajímavých příjmení, a dokonce dvě zcela tuctová, ale žádné nepatřilo volajícímu. Strážníci tomu dali nezbytných pár minut, kdyby se snad muž teprve plížil po schodišti, ale nakonec i jim došla trpělivost.
Následovalo zpětné volání s dotazem, kde je. Na to muž kontroval, že mrzne v županu venku a kde je hlídka. Ta sdělila, že tady, na což muž returnoval, že to on je tady. Chvíle ticha, jak se obě strany rozhlížely a pak přišla na řadu otázka na ulici a číslo domu. Shoda. Hlídka cukla pohledem ke kanálu, jen tak pro jistotu, nicméně pak už jí to bylo jasné a zeptala se na město. Šach mat. Strážníci muži vysvětlili, že zavolal do úplně jiného města a vzápětí mu předali telefonní číslo na domácí tým.
Pro ostatní upřesňujeme, že poprvé název města řekne neosobní chladný hlas automatu, který sděluje, kam se dotyčný dovolal a po něm ještě hřejivý osobní, který vede konverzaci.