Budí se všemožné muzejní exponáty, transylvánská šlechta se v podobě aerosolu dere sličným pannám pod přikrývku, aby si trochu cucla, a jak to tak vypadá, dochází i k třídnímu boji. Přesně takové oznámení přijali strážníci jen krátce před druhou hodinou nového dne. Tedy, ne že by ožila mineralogická sbírka (což by hlídač asi stejně nepoznal) či se snad z tuporu probral nějaký věčně žíznivý zeman. Složitě artikulující muž aparátem informoval stálou službu, že v baru, v němž právě dlí, došlo k vykořisťování osoby. Jelikož byly další detaily nad jeho síly, vydala se hlídka na místo zjistit podrobnosti (také pro jistotu, kdyby nemumlal vykořistění, ale vykostění). Zde oznamovatel, pro přesnost ho budeme nazývat Karel, s vypětím všech sil sdělil, že jeho kamarád Bedřich (jméno bylo také změněno), byl právě vykořistěn. Alespoň toliko strážníci z vyprávění pochopili. Aby zjistili podrobnosti této nestoudné události, obrátili se přímo na vykořistěný zdroj, konkrétně na Béďu. Ani u něj však nepatřil jazyk k nejrychlejším svalům v těle, což lze pochopit, jelikož byl několik hodin v intimním kontaktu s nejrůznějšími truňky. Bedřich nejprve upřel za strážníky zasněný zrak, načež zformuloval několik jakžtakž souvislých slov, pomocí nichž vše popřel. Situaci následně objasnil s tím, že jej v nálevně objevil známý (třeba Vladimír), kterému kdysi půjčil peníze. Vláďa dávnou půjčku řádně uhradil a plynul čas. Když však náhodně zahlédl Béďu požívat, pokusil se u něj získat další peníze. Tomuto požadavku však Bedřich nemohl vyhovět, protože byl dle svých slov švorc. Tak prosebník odešel neznámo kam. Z jakého důvodu se Karel domníval, že došlo k vykořistění, již hlídka nezjistila, protože tento právě vyslal svůj zrak kamsi mimo čas a prostor. Načež ho následoval i jeho druh. Když se vynadívali (a možná přijali informace z domovské galaxie), zapluli zpět k výčepu, aby probrali fiskální federalismus či alespoň transponování akordů. Vždyť do rána bylo ještě daleko. Což byl fakt, jelikož hlídku čekalo ještě dalších pět výjezdů.