Mrkající okna činžovních domů dávala tušit, že část obyvatel se věnuje tradiční štědrovečerní kratochvíli a sleduje pohádku. Mnozí z diváků právě nechápavě strnuli s jednohubkou v půli cesty k jedné hubce, pozorujíce troubu s modrou krví, který se po plus mínus sedmi letech vlády utvrzoval v tom, že je král, zatímco většina poddaných si ostentativně myslela opak. Zhruba v době, kdy se neschopný vladař v jediné místní krčmě zlil pod obraz a šněroval si to do královského lože, si strážníci všimli podivně jedoucího vozidla.
Řidič jel pomalu tak pomalu, že ho téměř předbíhaly vrány nadutě kráčející mezi sedmikráskami nad teplovodem. Šofér navíc vykružoval ukázkové oblouky z jedné strany silnice na druhou a odrážel se od obrubníků jako obří pinballový míček. Jistě, byla zde možnost, že šlo o řidiče - padoucha, který pronásledoval obzvláště úskočného ježka, nicméně ježci v zimě spí. V tu chvíli si rozlouskli strážníci svůj první oříšek podezření. K blikajícím sídlištním světýlkům se přidal modrý maják decentně doplněný rudou stopkou, načež hlídka hadí vůz dojela a zastavila. Což nebyl problém, protože na rozdíl od něj jelo služební auto rovně. Ve chvíli kdy řidič otevřel okénko, popsala by to nejslavnější umouněná děvečka slovy: „Rumový odér, auto vydýchané, ale pralinka to není, jasný pane.“
Druhá skořápka podezření pukla, když strážníci s mužem začali hledat společnou řeč. Překážkou nebyl ani tak jeho cizí jazyk, alebrž jeho vlastní jazyk. Ten se cizinci motal v puse jak slimák ve ždímačce a občas vypadával ven v namátkovém shluku souhlásek. Pověstný třetí oříšek přišel na řadu ve chvíli, kdy dali strážníci řidiči dýchnout a přístroj začal hlasitě chroupat jak termití exkurze v muzeu dřevěných houpacích koníků. Jakmile se na displeji objevila téměř dvě promile, bylo dokonáno. Hlídka muže zadržela, a ten následně putoval na policejní stanici. A tak měli i strážníci na Štědrý den své tři oříšky pro ochmelku.