Jsou i takové, které zachraňují. Vše začalo krátce po hodině duchů dost dramaticky.
Na tísňovou linku zavolal mladý muž, který v jinak ztichlém činžovním domě zaslechl dva podezřelé zvuky. Ponejprve něco, co znělo, jako když na podlahu dopadne žíněnka a posléze jakési tlumené volání o pomoc. Když hlídka dorazila na místo, ukázal jim byt, z kterého zvuky zaslechl, načež se ke dveřím jako dvě měkké přílipky přilíply strážnické uši. Skutečně. Z útrob bytu se ozvala dáma s devíti životními křížky, která řekla, že spadla, nejspíš si poranila záda a není s to se zvednout. Že je uvnitř sama, bylo nabíledni.
Promptně se rozjela záchranná akce a na místo dorazili hasiči, avšak ejhle. Dveře bytu byly pevnější než předsevzetí studentek před chmelovou brigádou a bez drsného násilí vůči nevinnému krytu stavebního otvoru by to nešlo. Strážníci urychleně sáhli do fondů svých místních znalostí a štandopede sehnali telefonní číslo na zetě dotyčné dámy, který by mohl být i strážcem náhradních klíčů. Prakticky ihned nastalo střídání emocí.
Radost z toho, že se strážníci dovolali, zkalilo suché sdělení, že zeťák duplikáty sice má, ale je mimo. Tedy mimo město. Ze dna skepse hlídku k hladině naděje hned vzápětí vynesla zeťova informace, že existuje ještě jedna kopie klíčů. Tu má strážkyně, která bydlí nejen ve stejném městě, ale dokonce ve stejné ulici. Jako třešnička na dortu pak zaznělo, že bydlí dokonce v témže domě.
Strážníci během chvilky během překonali vzdálenost mezi byty a třešničku spořádali. Vše mohla zhatit již jen jediná skutečnost. Klíče v zámku. Penetraci klíčové dírky tak všichni sledovali se zatajeným dechem. Cirkulární pohyb kovového plíšku a specifické cvaknutí nebylo přes padající srdeční kameny téměř ani slyšet. Netrvalo dlouho a stařenku si převzali záchranáři, načež ji převezli na vyšetření do nemocnice.
Akci symbolicky ukončilo uzamčení odemčených dveří, načež se dům ponořil do ticha, rušeného z bytů jen fádními nočními zvuky.