Rozhodčí, hřadující na „empajru“, oděný do světlého tvídového saka a slušivé pletené vestičky žádá přítomné o klid, aby se borci na drcených střešních taškách mohli lépe soustředit. Na rozdíl od soudce v černém nemusí zběsile mlátit kladívkem, jako když Koudelka rozklepává nýtek. Stačí říct „klid, prosím“ a rázem je ticho, že je slyšet, jak mouchy trousí trus. Jakékoliv vyrušení totiž může zkazit plánované eso, což pocítili i hráči na miliontém místě v žebříčku.
Postarší džentlmeni v odpoledních hodinách sváděli vyrovnaný duel a atmosféru narušovalo jen občasné heknutí, lupnutí výpletu o míček a tu a tam rozverné zahoukání mašiny z nedalekého nádraží, když tu došlo k nečekanému ovlivnění výkonů. Na kurt se v nepravidelných intervalech infiltroval kouř z jedné z okolních opuštěných zahrad a plnil hřiště štiplavou mlhou. Slzící oči pochopitelně příliš neprospívaly k vyrovnanému mači, pročež sportovní veteráni požádali strážníky o pomoc.
Po příjezdu se hlídce podařilo po čichu nalézt inkriminovanou zahradu a v ní párek, který džungli pojal za své dočasné tábořiště. Dvojice tam po vzoru dávných lovců na ohni připravovala lokální specialitu dle osvědčené receptury – lančmít na víně značky víno. Slovo dalo slovo, načež kulináři oheň uhasili a přerušili tím gastronomický experiment. Uvedli, že než sportsmani dohrají, tak si zatím dají aperitiv a vařit budou až potom. Zda volně přešli do digestivu a spotřebovali obsah omáčníku, se neví, ale tenisté spokojeně dokončili zápas bez dalšího neplánovaného přerušení v podobě útoku na oční bulvy a čichové kanálky.