Na stálou službu večer zavolal podroušený muž, jenž prožil nehoráznou křivdu. Sdělil, že se nachází u svého známého doma. Muž narozený na začátku druhé světové války mu měl v nestřežené chvíli ukradnout telefon, a navíc si z něj tropil legraci. Šprýmujícího kamaráda by strážníci neřešili, ale krádež je krádež. Na místě činu hlídka počala rozplétat sled událostí. Během alkoholového dýchánku, kterým se dva kumpáni snažili zahnat podzimní depresi, jeden z nich kdesi vytratil svůj mobilní telefon. Naštěstí měl dost fištrónu, aby si dal dvě a dvě dohromady. Byl okraden. A protože byl vhodný pachatel hned po ruce, tak mu od plic náležitě vyčinil a na oplátku předpokládal kajícné doznání a satisfakci. Odpovědi se mu dostalo, avšak nikoliv takové, jakou očekával. Dotčen a okraden se rozhodl zavolat o pomoc, což však bez telefonu nejde úplně nejlíp. Nakonec si zapůjčil přístroj od přítomné ženy, která dle něj byla mimo podezření. Po vyslechnutí všech argumentů i protiargumentů hlídka prostě a jednoduše vytočila číslo ukradeného telefonu. Zvonění, které indikovalo přítomnost přístroje v bytě, se neozývalo z ničí kapsy ani rafinovaně vybudovaného úkrytu pro kontraband, ale z boty. Do té „okradenému“ muži telefon zapadl v průběhu opilecké merendy. Situace byla vyřešena ke spokojenosti všech, a každý si mohl jít po svém.