Když člověk zaslechne z opuštěného domu podivné hlasy a zvuky doprovázené tlumenou komorní hudbou, může to znamenat ledacos. Třeba prolomení hranice mezi tímto a oním světem (není myšlena miniaturní jihočeská vesnička), base camp lupičů snažících se prokopat do blízké banky nebo bezdomovce, kteří na rozdíl od ptáků hnízdí v zimě.
Přesně toto dilema řešila mladá žena, kterou zaujaly zvuky vycházející z vybydlené budovy v centru města. Do hodiny duchů však zbývalo ještě osm set padesát minut a do nejbližší banky to bylo zemní čarou přes čtvrt kilometru a dvanáct kanálových vpustí, proto vyhodnotila třetí možnost jako úplně nejvíc pravděpodobnou a podělila se o toto podezření se strážníky. Ve chvíli, kdy hlídka dorazila na inkriminované místo i ona zaslechla zpoza vachrlatých vrat zlověstné ruchy, které zněly, jako by někdo míchal hráběmi koňský guláš v obřím kotli a čas od času u toho zanadával, když se kopyto nechtělo řádně potopit.
Vstoupili tedy dovnitř, připraveni na partičku vařících týpků, když tu hlasy utichly, jako když nečekaně vejdete do místnosti, kde zrovna kolegové probírali vaše klady a dobré vlastnosti. Jen o pár okamžiků později se distančně setkalo několik párů očí. Na jedné straně strážnické, na té druhé pak dělnické. Chvíli trapného ticha strážníci zbytečně neprodlužovali a po nezbytném dvojitém odkašlání, které vždy zaručeně uvolní atmosféru, vznesli nezbytný dotaz.
V mžiku vyšlo najevo, že chlapíci ve firemních montérkách nejsou nelegální domovní okupanti, kteří by dolovali zbývající kovové součásti budovy, alebrž stavaři, kteří ji naopak začali opravovat. Ačkoliv se to může jevit jako marný výjezd, tak stále platí, že je lepší zkontrolovat, že na podlaze není žádné lego, než se přes něj v noci pokoušet proplížit k ledničce.