Ví to i strážníci, ale i oni jsou mnohdy překvapeni, jaké věci se dějí. Velká ručička právě sdílela s malou dvanáctku, když zazvonil tísňový telefon. Na druhém konci virtuálního drátu se ozval nešťastně znějící ženský hlas, který žádal o pomoc. Žena uvedla, že zapadla s autem na polní cestě vedoucí podél temného lesa. Už volala na skoro všechna možná telefonní čísla, ale posílali ji od čerta k ďáblu. Nakonec se tedy rozhodla vyzkoušet štěstí a zavolala strážníky.

Dáma v nesnázích tonoucí v ďábelských tenatech kukuřičného pole byla hozená rukavice, pročež na místo vyrazila hlídka, aby situaci prověřila a ženu z bryndy, respektive z bláta, vytáhla. Když silné reflektory proťaly polní tmu, objevil se v jejich záři inkriminovaný vůz, jehož zadek seděl v poli jak zajíček ve své jamce. Vzápětí se ukázalo, že dámu již zjevně nějaký hrdina zachraňoval, protože tam nebyla sama. I tato okolnost se vysvětlila. Muž objasnil, že na místo dorazil se ženou nejen ve stejnou chvíli, ale dokonce v tomtéž autě. A to jako řidič. Bližší zkoumání odhalilo, že jak vůz, tak jeho šofér pocházejí ze sousedního státu směrem na východ.

Hlídce maně proběhlo hlavou podezření, že by se snad mohlo jednat o převaděče vezoucího nelegální migranty, kterého navigace z nějakého neznámého důvodu dovedla do žírných hanáckých lánů. Podrobnější obhlídka kokpitu nicméně ukázala, že se dvojice zjevně snažila zalidnit Evropu poněkud tradičnějším a příjemnějším způsobem. I když podle typických propriet ve voze by vlastně k žádnému zalidnění kukuřičnými dětmi nedošlo.

Jelikož bylo každému z pýřící se dvojice o hodně více než patnáct let a oba se tvářili, že na místo dorazili po oboustranné dohodě stvrzené rukoudáním, strážníci se dál nevyptávali a dali se rovnou do práce. Stačilo jen táhnout za jeden provaz a auto v mžiku ucítilo pevnou půdu pod koly.