Někdo má problém trefit budík, jiný mísu a najdou se i tací, kteří mají problém trefit správný autobus. Každopádně mnoho z nich drží při ranním životě představa tiskového životabudiče, pročež pro něj loudavě směřují do trafiky. Neznalému by to mohlo připomínat sraz zombíků u Mozkové kampeličky s heslem: plíživě tam, s fortelem ven. Ostatně máloco dodá energii jako zprávy o tom, které lepé děvy opouští hokejová hnízdečka a jako tažní ptáci táhnou za fotbalisty s mezipřistáním na plastické chirurgii. Barevný text je proložen vyloženě vyloženými silikony a zmačkanými plechy. Vše sem tam okořeňuje fádní sebevražda, miliardový daňový únik a útržky z nerealistické reality show. Úspěšný start do dne obvykle dokončí vtip s nahotinkou a kyblík zvířátek (což je podle potřeby buď fotka ze zoo, nebo z jatek).
U jedné takové trafiky před nádražím se hodinu a půl před východem slunce objevila i pěší hlídka a hned si povšimla podivného úkazu. Kousek od dveří postávala a povlávala jakási postava. Když někdo procházel kolem ní, postava prohodila pár slov, čímž kolemjdoucí přiváděla do stavu konzervy fazolí postavené v pravé poledne uprostřed pouště Gobi. To bylo něco bublání, syčení a nadouvání. Dotyční pak do trafiky vcházeli již notně probuzeni, tudíž četba depresivních svazků již nepřinášela to pravé uspokojení. Někteří chodci dokonce nákupy vynechali úplně. Strážníkům bylo navýsost jasné, že evidentně nejde o maskota lákajícího nové konzumenty do trafiky. Naopak to vypadalo na konkurenci ze zcela jiného oboru.
Ve chvíli, kdy se přiblížili, zaslechli totiž úryvky jeho reklamních sloganů. Podle rychlého odhadu zval zákazníky k návštěvě nevěstince, na putovní výstavu venerických chorob nebo dobytčí farmu. Když mu hlídka poklepala na rameno a oslovila ho, byla rychle nasměrována k účasti na kolonoskopii a průzkumu prevétu. Pak se muž (postava byla muž) otočil a strnul v kolébání tak dokonale, že by proti němu byla Lotova prosolená žena hotová tanečnice samby. Skoro jakoby pohlédl do očí baziliška. Po ránu mu v tu ránu došlo, že přestřelil a jedna z posledních střízlivých buněk se mu plnou silou zavěsila za záchrannou brzdu. Vzápětí z něj vypadlo poslední slovo z oblasti gynekologie, ale to nebylo směřováno na strážníky, nýbrž ke zhodnocení situace.
Následný dialog se nesl již v notně důstojnějším duchu (strážníci mluvili a chlapík říkal „ehmm“ „heh“ „blob“) a vše nakonec skončilo jeho polohlasnou omluvou přítomným i nepřítomným, načež po důrazné domluvě a varování odkráčel na vlak.