Strážníci jsou zvyklí na lecjaká oznámení, avšak občas i je něco krapet překvapí. Bylo krátce před půlnocí, když na stálé službě zazvonil telefon. Ze sluchátka se chvíli ozývalo jakési mlaskání, brumlání a nespokojené mumlání. Asi, jako když se medvěd funěním pokouší dostat z klíčové dírky burský oříšek a ono to fakt nejde. Poté se konečně zvuky přetavily do poněkud smysluplnějších uskupení slov (záměrně neříkáme vět). Nakonec se zkušenému strážnickému uchu podařilo rozklíčovat požadavek.
Muž na druhé straně pomyslného drátu mdle, jako by strávil posledních pět hodin v mrazícím boxu na tuňáky, sdělil, že přišel k zaparkovanému taxíku a ve stylu dětské říkačky „máma mi dala korunu, abych koupil rybu“, předal finanční obnos neznámému taxikáři. Nebylo to pět korun, ale sedm set a požadavek nebyl na šupináče, ale vodku. V současností dle svých slov už hodinu prachsprostě střízliví na chodníku a neviděl ani peníze, ani drožkáře, a hlavně ani tu pitomou vodku. Rozevlátý monolog završil ukázkovým škytnutím.
Pokerovou tvář strážníka na operačním středisku narušilo jen pevné sevření rtů a tiché zakuckání. Obratem se muže zeptal, proč nejel rovnou s taxikářem a špiritus si nekoupil sám, když po něm tak toužil. Dotyčný na oplátku lakonicky prohlásil, že sice neví, který je den, ale jedno ví jistě: kdyby v tom autě byl, tak by blil. V tu ránu vyvstala neodbytná otázka, proč chtěl přikrmovat již tak plnotučný stav, ale nakonec ji stálá služba nechala nevyřčenou. Každý svého stavu strůjcem.
Muž ještě chvíli hořekoval nad nespravedlností světa, ale když zjistil, že ho strážníci nepustí do záznamů z kamer, aby mohl najít toho bídáka, zhodnotil, že hodina zpoždění není na tuto denní, respektive noční dobu až tak moc a je možné, že řidič ještě přijede. Dodal, že kdyby se objednávky nedočkal, tak zavolá a rozjede pátrací akci. Jelikož se již do rána neozval, tak je nabíledni několik možností – dočkal se, dočkal se a usnul, nedočkal se a usnul, nedočkal se a vystřízlivěl nebo se nedočkal, ale zapomněl, nač čeká.