Svatá Barbora je kromě havířů (údajně i lehkých žen, ale tam se o to rve s Mikulášem) patronkou i kanonýrů, nicméně nebohé světici skutečně nelze klást za vinu kanonáda, která se v průběhu prosince rozléhá městy, a jež by na východě nahnala půlku obyvatel do krytu. Jelikož je to rok co rok nemlich to samé, recyklujeme pár rad a postřehů:
Úvodem je třeba upozornit, že minimálně v našem městě je po většinu dní v roce veškerá pyromanská aktivita zapovězena. A to včetně amatérských ohňostrojů. S Korbenem Dallasem výjimečně nesouhlasíme. Prostě žádné „bum“ a už vůbec ne „velký badabum“.
Pokud jste závislí a opravdu bez toho nemůžete být, tak kupujte pouze kvalitní značkové zboží a dodržujte přiložený návod (který je ideálně v češtině). Chcete-li však vyhodit několik stovek až tisíc korun za pár vteřin pomíjivé extáze, navštivte raději nějaký nevěstinec. Efekt je víceméně stejný a neurve vám to údy. Nebo ještě lépe. Dejte je na charitu. Peníze, ne údy.
Tytam jsou časy, kdy vrcholem dětské pyrotechnické alchymie byly mosazné trubky napěchované zručně ručně naškrabanými zápalkami, kamenem rozdrcené prskavky, v drogerii zakoupený peroxid vodíku, prášek do pečiva z Jednoty či král všech dýmovnic v podobě temně žlutého pravítka. Pro ty, co neví, tak žluté pravítko bylo na leckteré základní škole vzácnou komoditou, vyvažovanou fosforeskujícími céčky s bublinkou (nebo desítkami prstíků ohmataným voňavým závěsem do auta s fotkou Samanthy Fox). Pokud by byli bibličtí králové čtyři, tak ten poslední by rozhodně nesl nůši žlutých pravítek. Bohužel, dnes i ta nejzapadlejší trafika připomíná vrbětický muniční sklad (před, ne po) a vesnická večerka doupě IRA v dobách její největší slávy.
Nicméně pamatujte, že veškerá pyrotechnika (kromě kapslí do pistolek, včelek a bouchacích kuliček) je dětem do 18 let zakázána. O těch do 15 let se ani nebavíme, u těch platí plnotučný zákaz.
Když už pyrotechniku z nám neznámého důvodu používáte, používejte ji vždy s rozumem. Tím, že budete metat dělbuchy mezi kolemjdoucí, psy, kočárky nebo třeba kolem svatostánků, rozhodně nedokážete, že jste hustí drsňáci. Dokážete leda tak to, že jste úplně normální pitomci. Bez příkras. A pomněte, že i vyrovnanému budhistickému mnichovi, který právě opustil s hrabičkami zenovou zahradu, vylezou oči z důlků a podlijí se krví, když mu pod podrážkou třtinových sandálů přistane špatně mířená petarda. Mnohdy pak na oplátku přistane jedna (či dvě) dobře mířená na čelisti. Zkrátka dostanete přes držku. Bez příkras.
Můžete nám věřit, že když to jinde třeba nefunguje, tak v souvislosti s pyrotechnikou skutečně platí, že i s malým kašpárkem zahrajete fakt velké divadlo. Určitě nemusíte odpalovat bomby o velikosti medicinbalu.
Dělostřelecká příprava v průběhu posledního měsíce roku je obvykle jen ochutnávkou toho, co bude následovat o silvestrovské noci. Z koupelen, sklepů a rodinných hrobek se během prosince stávají psí uprchlické tábory a doprovody dětských kočárků těkají vystresovanými pohledy zleva doprava jak fanoušek Sparty při průchodu baníkovským kotlem. Karma je na rozdíl od pyrotechniky zdarma. Když s pyrem budete škodit, reinkarnujete se jako banánový slimák či mořská okurka. Nebo čivava, a to teprve poznáte, co dokáže udělat supermegamaxibomba.
Pomněte, že kelímky od kefíru ani láhve od tuzemáku nejsou vhodnou odpalovací rampou pro vaše amatérské faucvaj. Střílení rachejtlí do davu bylo doménou starých Číňanů a v kopírování jsou zase dobří ti současní. Není potřeba je napodobovat. Vaším cílem by vždy měla být nebesa, a nikoliv lodžie plná jägrova spodního prádla. To platí pro rachejtle i fetišisty. To s tou lodžií, ne s tou oblohou. Ta se fetišistů netýká. Těch se týká jen to prádlo.

Užijte si v poklidu a bez výbuchů (ohnivých i emočních) poslední měsíc roku. Kdyby něco, jsme tu nonstop.