Když ale nelze tyto pozice střídat, je zaděláno na problém. Na televizní obrazovku právě vstoupil jeden z mnoha týmů řešících vraždy, při jehož sledování bystrý, leč naivní divák nabude dojmu, že mord vyřeší pochůzkář uprostřed lesů a není třeba specialistů, když na stálé službě zazvonil telefon. Na druhé straně sluchátka se ozval nešťastný ženský hlas, který oznámil, že soused o patro níže rozechvívá podlahu hudebními tóny připomínajícími provoz válcoven. I s delegací slonů. Děti v postýlkách nadskakují a létají ze strany na stranu jak ve vlaku při průjezdu přes výhybky.
Noční klid sice ještě nenastal, přesto však hlídka vyjela situaci prověřit a případně zklidnit rozjitřené sousedské vztahy. Po příjezdu strážníci vstoupili do kontaktu s oběma vrstvami. Horní i dolní. Obyvatel spodního patra muziku nepopřel, což vzhledem k probíhající produkci ani nemohl, nicméně kontroval argumentem. Dle jeho verze nemůže spávat po noční, neboť potěr o patro výše se nejspíš od kuropění učí stepovat, pochodovat a vše doplňuje přípravou na konkurz pro roli Tarzana. Když on nemůže spát, tak proč oni?
Strážníkům v hlavě problikl starý případ, zapadaný vrstvou prachu a myších bobků, kdy byla šetřena stížnost na ženu, která údajně pravidelně vysávala parkety ve vysokých podpatcích, čímž měla sousedům způsobit tik v oku, za který by porota složená z pravěkých veverek dala deset bodů z deseti.
Exkurz do minulosti skončil, a než se opět rozhořela sousedská bitva, vstoupili do ní strážníci jako arbitři. Oběma stranám vysvětlili, že vzájemné sonické útoky jsou cestou do pekel. Ta je sice dlážděna dobrými úmysly, ale pořád je to cesta do pekel. Spor byl po pár minutách sdruženým diplomatickým úsilím strážníků zažehnán, sousedé zakopali virtuální sekyrku, podali si neméně virtuální ruce a odebrali se do svých, již tichých, domovů.
Na televizní obrazovce právě běžely závěrečné titulky a aktéři půtky tak přišli o rozuzlení, kdo byl vrahem. Je to jedno, vrah byl zahradník. Nebo myslivec.