Ob generaci to pak bývá leckdy ještě složitější. Z pecnu nového dne byl právě odkrojen třetí krajíc, když na stálé službě zazvonil telefon. Na druhém konci drátu (pochopitelně obrazně) se ozvala postarší dáma narozená v roce, kdy Hofmann sice nevynalezl kapky, ale zato věnoval světu LSD. To znamená hodně dávno. Požádala o návštěvu strážníků, by sjednali pořádek s vnukem, kterýžto ji ruší. Osobní kontakt nic nenahradí, a proto na místo vyrazila hlídka, aby poodkryla mezigenerační noční zádrhel.
Hned po příjezdu se strážníci jali rozplétat spletitý vztahový uzlík. Základ všeho byl následující. Babička, zvyklá na svůj zasloužený klid, bydlí se svým vnukem, leč jejich představy o společenském životě se ukázaly býti poněkud odlišné. Jakože diametrálně.
Konkrétním problémem, který věkovitá žena uniformám sdělila, byla skutečnost, že se vnuk courá po bytě, nespí a ruší. Strážníci v rámci objektivity vyslechli i druhou stranu. Bylo zjištěno, že se mladý muž vrátil ze šantánu, kde vpravoval do těla tekutiny v podobě pěnivého moku. Zákon fyziky je v tomto případě neúprosný. Co šlo dovnitř, musí jít i ven. Z toho důvodu několikrát absolvoval výpravu mezi pokojem a onou místností, přičemž si rozhodně nepočínal jako panter na lovu. Byl spíš jako rypouš sloní uprostřed galerie moderního umění.
Vnuk babičce před hlídkou přislíbil, že courání na čůrání omezí, tlakem prstu ověřil, že je měchýř prázdný a odšoural se do pokoje. S tímto řešením byla stará dáma spokojená a než padl další krajíc, ponořil se dům do blahodárného ticha.