Někdy ale stačí kapka (nebo víc) a je oheň na střeše. Bylo pár hodin po východu měsíce, když strážníci přijali zprostředkované oznámení o surovém fyzickém napadení. Útočníkem měla být žena (sousedka) a obětí muž (soused). Na tom by pochopitelně nebylo nic zvláštního, neb máme rovnoprávnost. Netrvalo dlouho a hlídka se na místě incidentu jala rozplétat spletitý uzlík sporu.
Muž uvedl, že se stal během krátké doby terčem jednoho podlého úskoku a jednoho neméně podlého útoku. Vše údajně začalo, když byl na návštěvě u sousedky z vedlejší garsoniéry. Po skončení družby odešel, přičemž u ní zanechal kuřivo. Svou ztrátu si posléze uvědomil a ostošest pro krabičku s dehtovými válečky metelil. Když se dotázal, se zlou se potázal. A pak se stal cílem útočné akce. Samotnému popisu ataku vévodila litanie, během které by v rozhlase cenzor pípal tak intenzivně, že by se mohl neznalý posluchač domnívat, že poslouchá reportáž z kuřecí farmy. V podstatě bylo publikovatelných jen pět suchých slov v abecedním pořadí: kráva, mě, polila, stará, vodou.
Hlídka v rámci objektivity kontaktovala i druhou stranu, čímž se jí dostalo dalšího drůbežího kola. Na závěr žena prohlásila, že dotyčného neviděla, nevidí a vidět nebude, natož aby na něj plýtvala vodou, která je dnes pohříchu drahá. Zkrátka na něm nenechala nit suchou. Před verdiktem si strážníci ověřili, že během dne již byly na místě jiné uniformy několikrát, přičemž se scénář stížností lišil jen v tom, kdo byl iniciátorem volání. Dvojice se tak střídala v osočování, kdo z nich by měl být viníkem za rozchody v Růžové zahradě, upálení mistra Jana, vyhubení dronte mauricijského vulgo blbouna nejapného a pokles ceny lithia.
V přítomnosti hlídky dotyční hodili virtuální ručníky do ringu a s výrazem císaře, který předvádí nové šaty, zapluli do svých hájemství.