Vousatý Edmond se proklepal k ještě zarostlejšímu abbému Fariovi. Národní verze kapitána Ameriky s vyšší hodností, major Zeman, se proťukal ze zavaleného dolu hrníčkem. Domorodé kmeny brnkaly na nervy cestovatelům rytmickými zvuky vyluzovanými na bubny. Sam Morse poprvé poslal klepáním citát z Bible padesát kilometrů daleko. Politici klepou na základní kameny, i když asi neví proč. Prostý lid poklepává na melouny, ačkoliv asi taky neví proč. A všichni vůkol klepou na dřevo, případně hlavu, aby odvrátili pozornost paní Smůly. Zkrátka klepání k lidstvu neodvratně patří, nebo by mělo patřit (zvláště, když vstupujete k puberťákům do pokoje).
Tento zvuk také zaslechl ve večerních hodinách muž, přičemž bylo zřejmé, že nejde o oblíbené upozornění na hlasitost hudební produkce. Tajemné klepání vycházelo ze sousedního bytu, ve kterém dlela postarší žena s devíti křížky na krku. Ačkoliv se nejednalo o tradiční mezinárodní zkratku SOS (která skutečně neznamená „save our souls“), pochopil, že sousedka potřebuje pomoc, a to spíše fyzickou než duchovní se spásou duše. Což by nebylo poprvé. Z toho důvodu také kontaktoval strážníky na tísňové lince. Ani pro ně však nebyla adresa stařenky neznámá. Byla dokonce natolik známá, že na stálé službě měli v zapečetěné obálce klíče od jejího bytu, aby nemuseli hasiči vylamovat dveře. Během pár minut tak byly uniformy uvnitř. Ukázalo se, že ačkoliv obyvatelka bytu neupadla, udělala mladickou chybu. Vyrazila na toaletu bez hole v ruce, a jelikož měla holé ruce, cestu zpět již nezvládla. Naštěstí měla pro tyto případy v chodbě umístěné křeslo, do kterého se sesunula. Dál to však již nešlo, a tak nastoupila staletími osvědčená metoda komunikace překonávající zdi mezi lidmi. Strážníci ženu zkontrolovali a poskytli trochu těch extérních svalů a energie, kterých se jí nedostávalo. Vetchá seniorka, zavěšená do dvou urostlých mužů pookřála a nechala se doprovodit až k místu odpočinku. A k holi.