Zmrzlými prsty ometá bílou krystalickou hmotu z okolí dveří, aby se mohl dostat do útrob vymrzlého vozu pro apartní smetáček, kterým by definitivně odstranil zlovolné vodní skupenství. Při snaze otevřít dveře, aby mu na sedadlo nenapadal sníh, si počíná jako pes, který se snaží vylovit z misky kousky masa, aniž by se byť jen kouskem pysku dotkl přidruženého hrášku či rýže. S pohledem, v němž se zračí zadostiučinění Jeníčka při zírání do pece na flambující se mytickou pekařku, pak zbavují plechového miláčka nechtěné bílé barvy. Což ostatně před vyjetím vyžaduje i nelítostná litera zákona. Jaké však jest překvapení, když se proradné sněhové vločky nesnáší pouze na povrch vozu, ale i na tapecírunk či ergonomicky tvarovaná koženková sedadla. Naštěstí není potenciální mokré pozadí řidiče lhostejné ani pozorným spoluobčanům (taková lokální obdoba miss mokré tričko), a tak strážníkům během chvíle nahlásili hned dvě vozidla s tímto hendikepem. Spuštěná opuštěná okénka nebyla lákadlem jen pro zmrzlou vodu, ale i pro případné poberty, neboť jak kdysi ve stínu olivovníku řekl neznámý autor – facit ipsa occasio furem. A kdo jsme my, abychom s mudrcem v prostěradle nesouhlasili. Hlídka tedy učinila to, co bylo v tu chvíli nejlepší pro vyplnění prázdného prostoru v bočních dveřích. V prvním případě jeden ze strážníků opřel ukazováček pravé ruky o domovní zvonek majitelky nechráněného vozu a neodbytným (a nutno přiznat, že otravným) zvukem ji vylákal před dům. Žena se sice po opuštění vyhřátého bytu netvářila zrovna nadšeně, avšak to lze přisuzovat i poměrně brzké ranní hodině. Strážníci si nicméně vysloužili dík a rozladění žena přesměrovala na sněhovou pokrývku. V druhém případě museli strážníci pátrat o něco déle, jelikož majitel sněhového kokpitu nebyl místní. To je však nemohlo odradit, pročež se odvážně vnořili do nástrah internetu. Za pár minut tak jeden z nich mohl přiložit obligátní prst na displej telefonu a majitele vozu vytočit. Ten, ač mimo město, neváhal a vyrazil učinit sněžné invazi do svého auta přítrž.