Někdy dokáže smolná drobnost v přítomnosti ovlivnit budoucnost. Vytrvalý noční déšť například rozmokl půdu u Waterloo tak, že se koule Napoleonových dělostřelců bořily do hlíny, místo aby skákaly směrem k nepřátelským šikům, čímž se jejich účinnost notně omezila. Alfonso „Zjizvená tvář“ Capone vulgo Snorky zase skončil v kopřivovém obleku s číslem AZ-85 (podobnost s označením těsnění výtahového pístu je čistě náhodná) kvůli hloupé chybě v účetní knize. No, a podobná smůla potkala krátce před polednem mladého muže. Na tísňovou linku totiž nahlásil kolemjdoucí svědek dva chlapíky, kteří se snažili překonat plot domu, v němž sídlí charita. Bohužel tak činili v době, kdy tam nikdo nebyl, a vše bylo zamčeno. Jejich pokus zachytit se nohou na pletivu plotu však spíše připomínal startování pionýra (motocyklu, nikoliv dítka s šátkem). Po několika minutách marného našlapování se vyčerpaní zhroutili vedle nepřekonatelné překážky o výšce přibližně sto dvacet centimetrů a jali se střádat energii. Právě ve vodorovné poloze je pak zastihla hlídka. Přítomnost uniforem do lezců nebo spíše ležců vlila dostatek sil, aby změnili horizontální polohu na vertikální, a to navzdory tomu, že do sebe předtím vlili čučo z papírového kvádru. Oba počali strážníkům objasňovat, že měli domluvenou schůzku, tudíž se na ni snažili dostat za každou cenu, což, jak se ukázalo, bylo nad jejich možnosti. A právě uprostřed zpovědi nastal vhodný okamžik pro trochu té smůly. Jak strážníci při ověřování zjistili, byl na jednu polovinu dvojice vydán příkaz k zatčení a vyhlášeno pátrání. Dohodnuté schůzky se tak již bohužel nemohl zúčastnit, avšak strážníci mu dopřáli jinou. Sice neplánovanou, ale minimálně jednu stranu jistě velmi potěšila.