Když se kolem budovy, kterou majitel nechal chvíli opuštěnou, pohybuje nezvaný host, je třeba být v pozoru. Na kuny či krtky by měl teoreticky platit plašič. Neplatí. S dvounohými vetřelci je to ještě těžší. V dopoledních hodinách zburcoval stálou službu muž a oznámil dvorního vetřelce. On sám ho sice neviděl, ale viděla ho žena, která to řekla kolegyni z práce, a ta pak manželovi, který neváhal a zavolal to poslednímu článku. Ten nakonec konečně nahlásil chlapa, který vlezl na dvůr osiřelého stavení, přičemž se údajně podivně pohyboval. Asi jako starý Brůna. Podle jednotlivých částí hlásného řetězu byl jeho stav zhruba následující – nějaký divný, krapet opilý, dost zfetovaný a s krhavým pohledem, nadraný jak prase a s rezavým hákem místo ruky.
I přesto, nebo právě proto, byla na místo vyslána hlídka, aby situaci prověřila. Ačkoliv tam byli strážníci rychleji, než se narušitel změnil třeba v Godzillu, tonula při příjezdu chatová kolonie v majestátním tichu. Nikde žádný živý dvounožec, vyjma krákorajícího kuřete běhajícího po dvoře, chodící bosé husy a kachny milující step v blátě. Jelikož ani samotná budova nenesla známky narušení a peří na dvorku bylo odpovídající počtu drůbeže, vydali se strážníci na obhlídku širšího okolí, která již byla úspěšnější.
V úvozu nalezli sedícího muže, který zaujatě sledoval nepřehlédnutelný sléz přehlížený. Lusknutím před obličejem přerušila hlídka jeho mentální spojení s plevelem a zaujala mužovu pozornost na tak dlouho, aby mohla položit několik otázek. Muž připustil, že na dvorku byl a uvedl také důvod. Jednoduše zabloudil. Vyrazil z města po kolmici směrem k vzdálené vesnici, leč do cesty se mu v půli postavilo pár překážek. První ve formě plotu zvládl, dle svých slov, s ladností cibetky. Horší byla druhá bariéra v podobě elektrického ohradníku, ale i tu se zatnutými zuby překonal. Zásadní zádrhel nastal ve chvíli, kdy zjistil, že to bude muset absolvovat ještě jednou, jen v obráceném pořadí, a proto nějakou dobu nerozhodně postával mezi kurem.
Jelikož nezpůsobil žádnou škodu, nechali ho strážníci po ztotožnění a prověření být, což ocenil upřímně mdlým úsměvem a pokračoval ve slezině se slézem.