Strážníci obvykle k oživení ležáků používají verbální i neverbální prostředky v podání různých tlakových bodů, které vypnutou osobu poměrně spolehlivě restartují a uvedou minimálně do pohotovostního režimu, avšak i oni jsou někdy překvapeni, jak jdou věci jednoduše.
Nový den sotva začal a do kuropění chybělo ještě pár hodin sladkého spánku, když na stále stálou službu zavolal poněkud rozhořčený muž. Uvedl, že na trávníku pod domem leží jakýsi chlapík a oblažuje okolí třemi CH. Chrchláním, chroptěním a chrápáním. Oznamovatel dodal, že zkusil mlaskat tak, že by Hannibal Lecter závistí snědl vlastní jazyk, avšak jindy fungující „tccc, tccc, tccc“ bylo asi tak účinné, jako plašič na kuny na kuny. V návodu se sice píše úspěch zaručen, ale ráno stejně nenajdete kabel na kabelu. Následně se ho tedy pokusil probrat vrženou gumou (květináč naštěstí jen navrhl, zavrhl a nevrhl), leč zdálo se, že je týpek v kómatu. Ani se nehnul. Požádal proto, jestli by strážníci neučinili nějaké opatření, kterým by dotyčného probudili k životu. Nebo alespoň ukončili jeho trápení.
Na místo byla vyslána hlídka, aby zjistila, co se dá pro klidný a spravedlivý spánek obyvatelstva udělat, neboť je nefér, když jeden spí a ostatní nemohou. Ještě než dojeli k inkriminovanému pažitu okupovanému nehybným spáčem, překryly spolujezdcovy dlaně s hlasitým mlasknutím chirurgické rukavice. Ochrana a citlivost především.
Služební vůz zastavil opodál ležícího lehce vibrujícího objektu a strážníci vystoupili. Dveře auta unisono klaply a v tu chvíli se stalo něco nečekaného. S tichým bouchnutím dveří ležák vyskočil na nohy a zaujal sice lehce rozvlněný, ale přesto úctyhodný stoj spatný. Zamumlal něco jako „semdobejvoe“, což bylo nejspíše zhutněné sdělení: „Jsem naprosto v pořádku, jen jsem si na chvíli zdřímnul, abych dal spočinouti znaveným očím a načerpal sil do nového pracovního dne, páni strážníci. Již se odeberu do svého budoáru.“ Proti tomu se nedalo nic namítat. Aby rukavice nepleskaly nadarmo, zkontrolovala si hlídka alespoň chlapíkovy doklady a počkala, až se „odebere do svého budoáru“.
Někdy zkrátka stačí jen bouchnout dveřmi, a je tichá domácnost. Nebo veřejnost.