Když chtěli například bookmakeři znát výsledky zápasu u Marathónu, aby mohli vyplatit sázky, museli vyčkat, než jim to doběhl Thersippos říct. Pravdou je, že byl poněkud skoupý na slovo a zase tak moc se toho od něj nedozvěděli. „Kerdísame!“. Ale kolik to skončilo, to už neřekl. Takový Luther zase nemohl sdílet své teze na zdi a musel využít dveře kostela ve Wittembergu. Načež byl zabanován. Orgány veřejné moci pak využívaly rozličných nástěnek a na ně věšely legračně vypadající podobizny lumpů a raubířů, než přešly k 3D modelům podél cest. Sdílené videosoubory zase nahrazovali potulní kramáři, kteří pěli krutopřísné raperské písně plné sexu a násilí, doplněné poněkud statickými klipy. Inu, těžké začátky. Dnes je vše globálně propojeno, což je nevýhoda smíchaná s výhodou. Do konce služby chybělo strážníkům posledních pár minut. Už téměř slyšeli lupat bublinky na povrchu zrzavého moku, když přišlo oznámení o bezprizorním malém psu choulícím se u popelnic. Zrzek nezrzek, hlídka vyjela k místu nálezu, kde skutečně polehávalo umolousané chlupaté klubíčko s očima jako zralé kaštany. V údobí temného novověku by byl ztotožněn s vyobrazením miniaturní verze Gévaudanské bestie vyvěšeným na zdi radnice. Strážníci ale nejsou tmáři a jasně rozpoznali potomka loveckých psů z Yorkshire. V tu chvíli pekelná globální síť drobně napravila něco z křivd, které způsobila, a že jich bylo. Během pár minut byl nalezen inzerát zoufalé majitelky z nedaleké vesnice, která se sháněla přesně po takovém chomáči chlupů s nožičkama. Jeden telefonát (taky důsledek globalizace), a pak již proběhla scéna, proti které bylo loučení Jacka s Rose suché jako slimák uprostřed Mohavské pouště. K dovršení happy endu stihli strážníci po práci i to vychlazené.