• Vše začalo stížností na mladíka, který se bezprizorně odložil před provozovnou zlými jazyky označovanou jako Vrakáč. Když hlídka dorazila na místo, zjistila, že mládenec vstal z polomrtvých a odjel taxíkem pryč. Věkový průměr podniku se tím rapidně zvýšil. Vše zachránilo jiné oznámení, které mělo obdobný charakter. Klasik by řekl: „Sním či bdím? Je to sen? Totéž ráno, tentýž den…“. Před stejným podnikem se měl opět povalovat opilý mládenec. Zda uvnitř působila temná magie, která lákala jinochy jako plamen můry, netušíme, ale tentokrát mládenec neodolal. Po probrání mátožně odkráčel dovnitř, čímž opět srovnal věkové skóre.
• Hnedle s ranním kuropěním se nemilosrdně rozezněl zvuk alarmu, který ohlásil násilný vstup do strážené budovy. Ukázalo se, že nešlo o rafinovaného pobertu, ale o rozespalou uklízečku, která pro odkódování zvolila náhodou sérii čísel.
• A jelo se dál. Ve vchodu činžovního domu si ustlal mladík, čímž zabránil plynulému užívání a nešlo to dovnitř ani ven. Dle popisu a vyčerpání životní energie vzniklo podezření, že je to onen jinoch, který se nechal vlákat do nočního podniku. Vzhledem k tomu, že na denním světle nevzplál svatým plamenem a krční tepna také nenesla dva specifické vpichy, byl probuzen, čímž dveřní prostor přestal býti vlehem a stal se opět vchodem.
• Následně hlídka nevěřila svým očím. Historickým centrem města si to spokojeně šinuly dva obří tiráky, načež otestovaly nosnost nejnovějšího mostu. To už zablikaly majáky a strážníci kolosy zastavili. Jejich řidiči nezapřeli jižanský temperament a okořenili projednávání divadelním vystoupením, včetně klekání, lomení rukama a předstírání smrti. Styl „vačice“ na strážníky neplatí, pročež oba obživli, zaplatili pokutu a opustili město.
• S dobitím dvanácté hodiny se rozezvučela tísňová linka. Následovala tradiční žádost v netradičním hávu. Křehká žena požádala strážníky o jejich svalové pletence, neb její manžel těsně před obědem sjel z otomanu a vzhledem ke zdravotní indispozici není s to se dostat k jídelnímu stolu. Rodinné nedělní obědy jsou tradice a stmelují, pročež hlídka nezaváhala. Než stihla vystydnout polévka, už seděl muž u stolu.
• Co by to bylo za neděli bez krádeže. Oringle sice patří na uši, a ne do kapsy, ale budiž. Každopádně je nutné je zaplatit.
• Zákonitosti o placení zjevně nepochopila cizinka, která o hodinu později zkusila pronést náušnice pro změnu v peněžence. Zjevně příprava na mezinárodní den bižuterie.
• To už hlídka vyjížděla prověřit oznámení o podivném mužíkovi, který se se sisyfovskou zarputilostí snažil dostat do budovy magistrátu. Muž tváří v tvář uniformám projevil značné rozhořčení nad skutečností, že úředníci nedodržují otvírací hodiny, neb má být ještě půl hodiny otevřeno. Strážníci kontrovali skutečností, že pondělí je logicky až po neděli, jak už z názvu vyplývá. A vzhledem k tomu, že je neděle, je zavřeno. Šach mat. Muž uznal nezvratitelné argumenty, ačkoliv mezi vousy rozdrtil poznámku, zpochybňující aktuální den v týdnu a odešel domů.
• Na město již padla tma tmoucí, když se ozvala matička čtyř dětí, která oznámila skutečnost, že i s ratolestmi vězí za hřbitovní zdí. I zželelo se strážníkům matičky a jeli ji vyprostit. Žena uvedla, že postupně obešla všechny brány hledajíc volný východ, leč marně. Děti však nesdílely matčiny starosti a únikovou hrou „S robaty mezi hrobaty“ se náramně bavily.
• Oznámena krádež pitiva. Hlídka zjistila, že mladík (jiný, než ti figurující dříve) markoval větší množství nápojů. Jak už to tak bývá, jeden mu unikl a následně působil na bezpečnostní rám jak tarantule na obsah trenýrek. Rám začal pištět a řvát. Za omyl se hoch omluvil a dorovnal rozdíl. Protože mýliti se je lidské, byla tím celá anabáze ukončena.
• Žádost o pátrání po muži, který prchnul z nemocnice. Předchozí den byl hospitalizován s pěti promile, kdy se domníval, že nastala jeho poslední hodinka. Ta minula, jemu otrnulo, a protože s třemi promile leží jen necvičení nýmandi, utekl.
• Den valem mířil ke svému konci a zbývaly poslední dva zákroky. Čas od času zkrátka někdo ukradne kabely. Čímž nemyslíme zavazadla, ačkoliv i ta se kradou. Právě po zlodějích těch druhých (dlouhých, kovových) vyrazily hlídky pátrat. Inu tu kabel, tam kabel.
• Neděli pak stylově zakončil psovod, neb odložil čtyřnožce a nezúčastněně se zúčastnil jako nezúčastněná osoba ohledání místa. A ne ledajakého místa. Jak by řekl majitel legendárního mrožího kníru komisař Horst Schimansky – „Das ist der Tatort.“ Místa činu.