Jeden z našich velikánů kdysi cestou do Kocourkova popěvoval, že šaty zkrátka od úsvitu lidstva dělají člověka. On takový Adam jistě taky zaujal Evku už svým pěkně vyvinutým fíkovým listem. Konečně i známý bard zpíval razovitym severskym dialektem, že když nad ránem pobíháte jen ve slipech po ulici, jste tak akorát za úchyla, zato když jdete důstojně v trenýrkách, vypadáte jako džentlmen, který s grácií prohrál svrchník v kasinu a nyní šviháckým krokem kráčí vstříc domovu. V odpoledních hodinách naopak zaujal pozornost občanů muž poněkud mdlého zevnějšku, a to takovým způsobem, že se obrátili na strážníky. Ve stížnosti uvedli, že dotyčný vagabund otravuje místní chodce prapodivnými dotazy a vůkol podezřelým chováním. Strážníci dorazili vzápětí, aby situaci prověřili a skutečně objevili poutníka z jiného města a dle vzezření i z jiného století. Ten se začal kát s tím, že jeho otázky, kterými častoval obyvatele, byly čistě orientační a nebyly vedeny zlým úmyslem. Pravdou zůstává, že dotaz na hodnotu jízdního kola by od muže v obleku byznysmena vyzněl jinak než od někoho, kdo vypadal jako Jonáš, který si na sedmdesát dva hodin udělal bivak v žaludku nebohého kytovce, než byl znenadání s velkou pompou vyplivnut ven. Načež byl tento proces pro velký úspěch dvakrát zopakován. Tazatel se následně omluvil všem přítomným, nepřítomným, strážníkům i náhodným kolemjdoucím, a pak sdělil, že si další anketní otázky nechá příště pro sebe. Poté se zeptal, kudy se jde na severovýchod, načež zametl stopy, a aby zmátl případné fiktivní pronásledovatele, vyrazil se lstivostí komančského zvěda na jih.