Že strážníci každé ráno nestojí u přechodů pro chodce na migračních trasách školáků pro srandu králíkům, je jasné téměř každému. Kromě zajištění bezpečnosti školou povinnému potěru však má tato činnost i přidanou hodnotu. Zkrátka tam policejní vesta svítí jako maják. A právě tento žlutý maják spolehlivě přilákal jednoho řidiče, jak lucerna komára uprostřed močálu. Řidič rychle zastavil u uniformy, překvapivě nezačal hartusit, ale hlásil, že při průjezdu ulicí ve zpětném zrcátku zahlédl, kterak se nějaká starší dáma zhroutila na nedaleké zastávce. Rameno zákona neváhalo, rozpohybovalo kolena zákona a rozběhlo se vytyčeným směrem (pochopitelně i se zbytkem těla). Zvěsti o problému šířily i protijdoucí děti, které postupně oznamovaly ležící starou paní a horlivě mávaly pažemi, jak palubní personál na letadlové lodě.
Strážník během během chvíle překonal poslední metry a již byl u staré dámy. Na první pohled bylo vidět nejen, že není něco v pořádku, ale že není v pořádku vůbec nic. Zhroucená žena se třásla v křečích a dávila se. Jelikož bylo riziko, že by se mohla začít dusit, položil ji strážník na bok, dokud nedošlo ke zklidnění. Mezitím už žhavil horkou linku na záchranku. V péči statného muže v uniformě dáma s vyplněnými devíti křížky životního tiketu pookřála a postupně se jí začalo vracet vědomí i barva. Když už mohla mluvit, potvrdila, že má silný diabetes, a navíc ji v jednu chvíli zazlobilo srdíčko, načež se asi kapku ztratila. Víc si nepamatuje.
Při čekání na sanitku, která tam byla vcukuletu, ji strážník udržoval ve stabilizované poloze a na základě stařenčiných pokynů připravil pro záchranáře všechny její potřebné doklady. Za šest minut od nahlášení již byla na cestě do nemocnice. Hlídka se ještě vrátila zpátky na přechod, kdyby snad ještě běžel nějaký opozdilec. Neběžel. Tímto děkujeme pozornému řidiči i hejnu brebentících dětí za včasné oznámení a dámě přejeme brzké uzdravení.