Napříč kulturami se traduje, že ryba popozítří prostě smrdí.
A je jedno, jestli je to od hlavy, nebo z opačné strany. Host leckdy začne být na obtíž mnohem dříve a představa tří dnů spolehlivě vyvolá v hostiteli tik v oku s frekvencí šicího stroje. Právě takový rybí host vyryl vrásky do čela postaršího barmana. A jak se později ukázalo, nejen jeho.
Venku již nenávratně svítalo a kosi se mohli přetrhnout v tom, kdo vyhraje ligu a potměšile vzbudí víc spáčů. S jedním si však nemohli poradit ani oni, ani zmíněný barman. Ten chtěl uzavřít podnik a po celonoční šichtě zalézt do peřin, avšak tuto čirou představu mu poněkud kalil muž, který ostentativně odmítal odejít. Nic nepomohlo přemlouvání, prosby ani pohrůžky. Když vyčerpal své možnosti, obrátil se zplihlý krčmář na strážníky, zda by mu s touto prekérní situací nějak nepomohli. Pomohli.
Ledva hlídka vstoupila do příšeří podniku, spatřila v baru na baru zákazníka zvadlého jako fíkus na studentské koleji. Na rozdíl od barmana přistoupili strážníci od slov k činům poměrně záhy a dotyčného dotykem zkušeně restartovali do továrního nastavení. Když zvedl hlavu z pultu a upřel na ně mdlý zrak, za který by se nemusela stydět ani uzená makrela, měli strážníci dost práce zachovat pokerové tváře.
Během vadnutí muž zjevně čelem orazítkoval dřevěnou desku stolu a vytvořil si několik bizarně vypadajících otlaků. Až se po pár hodinách uvidí v zrcadle, bude notně překvapený, proč vypadá jako Teal'c z Chulaku. Když ho hlídka vyvedla ven, zapůsobilo na něj svěží ranní povětří jako živá voda. Respektive živý vzduch. Aby strážníkům dokázal, že je v rámci možností při smyslech a rozhodně nepochází z jiné planety, nasadil krok hodný carského důstojníka, občas prokládaného holandským námořníkem a vyrazil hledat domov.
Z případu plyne poučení, že když už někdo spí s hlavou na stole, měl by si zkontrolovat, zda tam není vypadlý suk.