Strážníkům projde během služby rukama mnoho rozličných tvorů. Siláci, vepři, siláci ve při, ležáci, co chtějí stoupnout, stojáci, co chtějí lehnout, staří, mladí, čtyřnozí, dvounozí, jednonozí, bez koleček i s kolečkem navíc. Dalo by se říci, že bez rukou by byli strážníci ve službě poněkud bezrucí. Většinou je třeba zapojit svaly, občas jen prsty. Někdy však stačí ruka jako taková, aby byli všichni šťastní.
Stálá služba přijala oznámení rozrušené ženy, která byla svědkem emotivní scény. Dle jejího hlášení zahlédla v stísněném prostoru u paty domu osmáka, který poulí očka a žalostně pláče tak, že by se ustrnul snad i zlý výrostek Hugo. Následně dodala, že by to podle ní taky mohla být veverka, čímž vyvrátila variantu se zaklíněným žákem základní školy.
Strážníci dorazili na místo během pár minut, načež jim svědkyně ukázala inkriminovaného tvora. O nic exotického se nakonec nejednalo. Původcem kníkání bylo skutečně mládě našeho tradičního hlodavce. Strážníci se rozhodli chlupatému tvorečkovi s očima jako přezrálé bezinky podat pomocnou ruku, leč tušili, že to nebude tak jednoduché, neboť se divoká zvířena mnohdy nerada vzdává svobody, zvláště, když je zahnaná do rohu. Ale nechat ho tam nemohli, neboť pro psa, kterými se okolí jen hemžilo, by nebyl žádným soupeřem.
Jeden ze strážníků se opřel o zem, aby získal stabilitu a hotovil se k lovu. Toho veverka bleskurychle využila, popadla jeho ruku zkušeným hmatem a zcela si ji uzurpovala. Pevně ji sevřela a už nepustila. Kontakt s živáčkem veverku uklidnil a poskytl jí pocit bezpečí. Hlídka ji následně po domluvě převezla do zverimexu, odkud poputuje do záchranné stanice.
Jediným podstatným zádrhelem byla skutečnost, že s veverkou na zápěstí se špatně točí volantem.