V tom druhém případě se jednalo o muže, který požil (jak jinak) do žil purpurově rudé víno, čímž dosáhl nejen jistého omámení mysli, ale vzhledem k vysokému obsahu červeného barviva v jablečném moku, i vizáže Jokera po tropickém lijáku.
Protože plánoval v malování útrob rudou barvou pokračovat, přestože již na další zásobu neměl peníze, rozhodl se pro krádež. S plastovou lahví se proplížil přes pokladnu, avšak vzhledem k předchozí dávce rudé mu nedošlo, že pod bystrým zrakem ostrahy to není ten nejlepší nápad. V tu chvíli začal jednat pudově a zmateně pobíhající mozkové buňky vytáhly z boxu s dávnými geny poznatek pro přežití. Schovej se, uteč, bojuj.
Krhavé oči se setkaly s pohledem ochranky a ovíněný mozek překvapivě vyhodnotil, že na schování je trochu pozdě, a proto dal pokyn k útěku. Ruka odhodila petku s obsahem jak stíhač ponorek hlubinnou pumu (naštěstí bez exploze) a vyběhl z obchodu. I když, slovo „vyběhl“ není asi přesnou formulací. Zatímco sám se považoval za olympijského čtvrtkaře, který s přehledem urve čtvrt míle ani nemrkne, jeho skutečný výkon odpovídal spíše člence východoněmeckého diskařského týmu v dobách největší chemické slávy. Stylem Jožky Pribilince se vydal do zšeřelých ulic. Na rychlosti mu nepřidaly ani zlomyslné poryvy větru, které ho čas od času vracely zpět či do strany, takže vypadal jako schizofrenní šachová figura. Člen ostrahy mezitím uprchlíka následoval lehkým krokem a během vycházky komunikoval telefonem se strážníky, aniž by se zadýchal. Na rozdíl od lídra závodu.
Na konci cílové rovinky však již čekali strážníci s oslavně rozsvíceným majákem. Na krátký okamžik se v muži ozval hlásek, který navrhl poslední variantu záchrany a tou byl boj, avšak pohled na sto osmdesát společných kil svalů, kostí, výstroje a snězených loupáků, které by musel překonat, jej rychle okřikl. Strážníci počkali, až barva jeho obličeje přestane korespondovat se skvrnami od vína a společně vyrazili na cestu zpět, kde vše v klidu sepsali.