Chladný vzduch zaháněl noční chodce do vyhřátých útočišť a tekutiny v teploměrech do spodních pater trubic. Na stálou službu se obrátila záchranná služba a požádala o prověření nejasného oznámení o muži se stejně nejasným zraněním na hlavě. K podniku nižší cenové kategorie, kde měl dotyčný být, se stáhla nejbližší hlídka. V okolí nálevny však panovalo mrazivé ticho. Nikde ani noha, natož zraněná hlava. Chlad sice zpomaluje krvácení, ale také celý krevní oběh, což u netrénovaného ležícího člověka, zvyklého na hřejivou deku z teleshoppingu může být problém. Strážníci proto vykroužili spirálu s centrem u nálevny, na jejímž druhém konci nalezli ploužící se postavu. Když k muži (ano, by to muž) dorazili a pohlédli mu do tváře, dali si dvě a dvě dohromady. Jeho obličej vypadal, jako by ho holil Střihoruký Edward po deseti panácích tuzemáku a následně se mu pokusil setřít pěnu z líce naštvanou kočkou, které předtím sebral klubíčko. Ukázalo se, že muž nenavštívil lazebníka, alebrž nálevnu a cestu domů si nedobrovolně zpestřoval pády do živého plotu a keřů. Vzhledem k ročnímu období (a pravidelným kosmetickým úpravám) se živé ploty podobaly spíše miniaturním verzím semknutých řad švýcarských pikenýrů než měkkým mechovým polštářům. I rytíři věděli, že se do nich nemají vrhat čelně. A to měli na rozdíl od něj čela oplechovaná. Strážníci muže zkontrolovali, přičemž dotyčný odmítl jakékoliv další ošetření, načež si odstranil pozůstatky nerovného boje se zlovolnou květenou. Jako malou satisfakci pochopitelně papírovým kapesníkem (nejspíš aby dřevinám naznačil, jak dopadnou) a hrdě odkráčel k domovu. Hlídka předala informaci zpět na záchrannou službu a chladný vzduch mohl opět v klidu vyhánět noční chodce.